Jeden ze zásadních momentů moderních dějin – šedesátá léta a boj Afroameričanů za jejich občanská práva – pronikl do Tate Modern. Výstava Duše národa v londýnské galerii se věnuje černošským umělcům a umělkyním té doby a jejich dílům.
Co je to černošské umění? Stejná otázka pro všechny vystavující umělce nenabízí v jejich dílech stejnou odpověď. Kurátorka Zoe Whitelyová uvádí dva odlišné pohledy: „Malíř Barkley Hendricks říkal, že nikdy neměl potřebu mluvit za celou afroamerickou komunitu. Chtěl být pouze tím nejlepším malířem. Na stejnou otázku odpovídali i aktivisté z hnutí AfriCobra, což bylo seskupení umělců z Chicaga, kteří měli i vlastní manifest. Ti si mysleli, že černošské umění musí mít svoje zásady. Má mít jasné barvy, musí být snadno čitelné a dostupné pro členy komunity.“
Vnučka krejčího a spoluzakladatelka uměleckého hnutí AfriCobra Jae Jarrellová představuje na výstavě svůj speciální tvídový dámský kostým na protestní pochody. V něm se měly ženy cítit nejenom komfortně, měl nést také jasné poselství. „Říkám mu revoluční kostým. Sukně má klasický áčkový střih, takže umožňuje pohodlný pohyb během pochodu. Stejný střih mají i rukávy, pod nimiž je možné schovat zbraň. Doplňkem je zásobník, jehož kulky ale mají jasné neonové barvy,“ popsala šaty umělkyně.
Afroamerické hnutí za občanská práva inspirovalo i práci Melvina Edwardse. Jeho instalace je metaforou otroctví. „Všechno, co dělám, má vždy spojení s Afrikou. Tato země byla součástí dějin našeho světa stovky tisíc let,“ říká.
Duše národa zachycuje práce šedesáti výtvarníků, jejichž angažovaná tvorba později zasáhla i celou uměleckou scénu. Do 22. října si návštěvníci mohou prohlédnout mimo jiné poprvé veřejně i obraz, který v roce 1970 věnoval známý abstraktní malíř Jack Whitten černošskému bojovníkovi za lidská páva Malcomovi X.
