V rámci cyklu České televize Velikáni filmu mohou diváci v pátek 24. února od 21:00 zhlédnout podmanivou interpretaci Mozartovy nejznámější opery Don Giovanni tak, jak ji uchopil jeden z filmových velikánů, španělský režisér Carlos Saura. Režisér přidáním slůvka „já“ do názvu naznačil, jaký přesah bude jeho pojetí sledovat. Ve výrazně stylizované divadelní výpravě rozehrává na základě slavné opery skoro reálný příběh, jehož ústřední postavou je mladý básník Lorenzo da Ponte (Lorenzo Balducci), který se stal Mozartovým (Lino Guanciale) libretistou.
Tak, jako v již odvysílané Carmen, sleduje Saura i v tomto snímku, který vznikl v roce 2009, několik rovin, kdy se umělecké dílo prolíná do života a naopak. Na rozdíl od Carmen, která se celá odehrává ve zkušebně v době současné, Don Giovanni je vysoce stylizovaně dotvořen náročnou výpravou a je zasazen do roku 1763.
Saura rozehrává příběh kolem vzniku opery, jenž vychází z životních peripetií autorů, především však záletného a nezodpovědného libretisty, který se tak stává předobrazem Dona Giovanniho. Ovšem celek postavy je utvářen i charakterem dalšího známého záletníka Casanovy.
- Já, Don Giovanni zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3322/332199.jpg
- Já, Don Giovanni zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3322/332198.jpg
- Já, Don Giovanni zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3322/332197.jpg
- Já, Don Giovanni zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3322/332196.jpg
Saura mistrně propojuje divadelní kus s reálnými okamžiky, kdy jakoby vznikalo. Pompézní výprava s náročnými kostýmy a hrou světla dodávají filmu na působivosti, kterou podporuje pochopitelně i Mozartova hudba. Každý záběr je pečlivě koncipován, všednost a strohost zde nemají místo. Divadelní rámec režisérovi dává prostor pro vytvoření vrcholného uměleckého díla, za pomoci divadelní metafory a poetiky. Přesto nechybí filmu ani filozofický přesah, který poukazuje na to, jak může umění ovlivnit reálný život a naopak. Na tuto divadelní a filmovou podívanou se můžeme s klidem dívat rovněž pohledem jejího tvůrce, neboť Saura evidentně do příběhu Dona Giovanniho promítl své životní zkušenosti, své prohřešky, hledání, tápání i konečné zklidnění.
- Já, Don Giovanni / Lorenzo Balducci zdroj: ČT
- Já, Don Giovanni / Lino Guanciale a Francesca Inaudi zdroj: ČT
Dramaturgyně ČT Eva Hrozková o Carlosi Saurovi
"Saura říká: 'V mých filmech není nic náhoda'. V dětství se o něho svářely dva protichůdné vlivy: aragonská rodina z matčiny strany a murcijská ze strany otcovy. Dá se říci tedy jakási soukromá válka „severu proti jihu“: matčino sice láskyplné, ale přísné, puritánské, silně katolické zázemí proti otcově radosti ze života, živočišnosti a smyslu pro humor.
Je známý Saurův výrok, že bohužel nebo bohudík vztah se ženou má začátek a konec. Což na druhé straně umožňuje uvěřit jeho tvrzení, že byl vždycky monogamní. Prošel náboženskou výchovou, která v něm formovala obraz ženy jako nedosažitelné panny, nedotknutelné až netělesné bytosti, skrývající v sobě nadpozemskou záhadu.
Přiznává, že dodnes žije v jakési kontradikci, kdy na jedné straně se rozpomíná na ženu, vnímanou jako něco, co se vznáší někde tam nahoře, a zároveň smí pociťovat onu závrať z toho, že dnes je dosažitelná a je po jeho boku. Saura často říká, že nemá rád žánrové škatulkování a svoje filmy točí podle momentálního rozpoložení.
