Národní divadlo moravskoslezské uvádí na jeviště několik tisíc let starý příběh o válce a obětech. Operu Ifigenie v Aulidě nastudoval mezinárodní tým a v Ostravě ji uvádějí poprvé.
Operu napsal v roce 1774 německý klasicistní skladatel Christoph Willibald von Gluck. Vycházel z dramatu francouzského spisovatele Jeana Racinea a ten se zase inspiroval tragédií starořeckého dramatika Euripida.
Ostrava dílo uvádí v hudební a textové úpravě Richarda Wagnera, který v polovině devatenáctého století mimo jiné několikahodinovou operu zkrátil a naopak rozšířil obsazení orchestru. „Velmi respektoval historii a kupodivu ji dramaturgicky upravil lépe, než jaká byla originální verze,“ podotýká polský režisér Michał Znaniecki, jenž na ostravské scéně operu nastudoval.
Děj čerpá z historie trojské války. Titulní hrdinka Ifigenie se musí obětovat, aby si usmířila bohy a svému otci, králi Agamemnónovi, a jeho vojskům zajistila příznivý vítr na cestu do Troje. Ifigenie prožije na jevišti svatbu s Achillem a téměř vlastní smrt, které se jejím rodičům nedaří zabránit. Zájmy státu jsou přednější než rodinné vazby.
Scénu vytvořil italský scénograf Luigi Scoglio, který se Znanieckým už dvě desetiletí spolupracuje. Dominantním prvkem je zeď, jejíž podoba se během představení několikrát promění, připomíná tak mramorovou stěnu z antiky i popravčí zeď. „Přemýšleli jsme o něčem, co rozděluje lidi i země. O něčem, co vytváří v daný moment silnou atmosféru,“ vysvětlil Scoglio.
Bohové mají v tomto příběhu z řecké mytologie podoby figurín bez hlavy. Hlavní hrdinku ale děj smrti nakonec ušetří – Ch. W. Gluck její další osudy, opět inspirován Euripidesem, zpracoval v opeře Ifigenie v Tauridě. Tu už publikum v Národním divadle moravskoslezském – na rozdíl od aktuální premiéry – mohlo slyšet.
