Když v srpnu 1968 vpadly do Československa vojska Varšavské smlouvy, rozhodli se herci ze souboru pražského Divadla na Vinohradech vyjádřit svůj nesouhlas spontánně v písních. Donedávna byly pozapomenuté uloženy v soukromém archivu bývalého zvukového mistra, který s nimi před 47 lety nahrávky pořídil. Nyní je připomněli Reportéři ČT, v tomto článku si navíc můžete poslechnout tři protestsongy v celém znění.
Autorem hudby je Jaroslav Satoranský, texty tehdy napsal Jaromír Hanzlík.
Neskládali jen pro sebe a své kolegy, protestongy zaznamenal zvukař František Ondřich. “Bylo to pět dní velice tvrdé práce. Jako studio jsme použili jeviště, nainstalovali na něm mikrofony a sotva jsem to dotočil, už tam čekali lidé z rozhlasu, že nahrávky odvezou na vysílač,“ popisuje tehdejší situaci.
Část pásků se mu vrátila, uchoval je dodnes. Vedle Satoranského a Hanzlíka jsou na nich slyšet taky hlasy Ivy Janžurové a Vlasty Chramostové. Pozdější signatářce Charty 77, která se na oficiální scéně mohla objevit až po roce 1989, napsali píseň přímo na tělo. „Je v ní ode mě patos, ale při takových velkých historických chvílích vždycky patos je, bez toho by to nešlo,“ podotkla ke skladbě Chramostová. „Když si tu písničku poslechnete, zjistíte, že není jen o srpnu 68, ale i o všech letech,“ upozorňuje Ondřich.
K textu, který s ním nazpívala Iva Janžurová, inspirovaly Jaromíra Hanzlíka jeho vlastní obavy. “Měl jsem přítelkyni a nevěděl jsem, co se s ní děje. Nebyly mobily, nebylo kam volat. Takže jsem napsal písničku jakoby pro ni,“ vysvětlil.
Na případné následky tehdy prý nikdo z nich příliš nemyslel. „Z toho úleku jsme se ani tolik nebáli. Bylo to něco tak nespravedlivého, že jsme měli potřebu se tomu nějakým způsobem postavit, a myslím, že naše obrazotvornost vůbec nebyla schopna varování před tím, co by mohlo následovat,“ hodnotí tehdejší rozpoložení Iva Janžurová.
Unikátní nahrávky poskytl po letech zvukový mistr František Ondřich Reportérům ČT. Reportáž o jejich vzniku natočil Ivan Bareš.
