Vídeň - Od smrti rakouského architekta, grafika a malíře Friedensreicha Regentaga Dunkelbunta Hundertwassera uplynulo deset let. Přestože se sám považoval především za malíře, světově známý je však díky svým návrhům barevných a trochu i bláznivých budov. S jeho stavbami se lze setkat ve Vídni i na dalších místech v Rakousku nebo v německém Darmstadtu či v Japonsku. Do své architektury vložil i část ze svého malířského a sochařského umění. Inspirován vídeňskou secesí, zejména Gustavem Klimtem a Egonem Schielem, si vytvořil tento akční umělec svůj jedinečný „Hundertwasser-Stil“. Jeho novou domovinou však byl Nový Zéland a jeho domovem mu byla loď Regentag. Při cestě domů z Tichého oceánu na Queen Elizabeth 2 dostal 71letý umělec srdeční infarkt.
F. Hundertwasser pocházel ze židovské rodiny, jeho původní jméno bylo Friedrich Stowasser. Ve dvaceti letech (v r. 1949) si změnil příjmení na Hundertwasser, protože měl pocit, že to lépe zní (hundert znamená v překladu sto). V roce 1943 byla velká část jeho příbuzenstva z matčiny strany deportována do koncentračního tábora. V roce 1948 nastoupil na Akademii krásných umění ve Vídni, ale vydržel zde jen tři měsíce. Od roku 1949 se pomalu začíná prosazovat. Roku 1952 měl první výstavu v galerii Art Club of Vienna a o dva roky později (1954) vystavuje v Paříži ve studiu Paula Facchettiho. Roku 1959 založil spolu s Ernstem Fuchsem a Arnulfem Rainerem uměleckou akademii Pintorarium. Téhož roku se stal čestným profesorem na Akademii krásných umění v Hamburku, kde se studenty Bozonem Brockem a Schuldtem tvořil tzv. Hamburskou čáru.
V roce 1961 odjel na svou výstavu v Japonsku, tehdejší Japonsko velmi ovlivnilo jeho pohled na svět, roku 1962 se zde oženil s Yuko Ikewada. Manželství skončilo rozvodem v r. 1966. Roku 1968 koupil loď jménem Regentag, se kterou kotvil v Benátkách. Po koupi této plachetnice úspěšně složil kapitánské zkoušky. Od roku 1971 tuto loď považoval za svůj domov, nejprve žil v Benátkách, roku 1979 uskutečnil plavbu do Karibského moře. Později žil na této lodi i na Novém Zélandu.
Hundertwasser byl velmi excentrický člověk. Jeho snahou bylo žít v symbióze s přírodou a nebýt závislý na běžné společnosti a jejich zvycích. To vedlo k celé řadě projevů extremismu, nejznámějším příkladem je patrně jeho veřejná demonstrace, při níž se snažil přesvědčit kolemjdoucí, že člověk nepotřebuje peníze, protože se dokáže uživit jen tím, co najde v přírodě. Tohoto boje musel později zanechat, protože dostal žaludeční vředy, což bylo přisouzeno jeho pravidelnému pití kopřivového vývaru. Velmi populární se stala jeho snaha zužitkovat veškerý odpad, který člověk vyprodukuje při tomto přírodním stylu života. Další zvláštností jeho osobnosti bylo oblečení, které si většinou vyráběl sám. Muselo být z přírodních materiálů a praktické, čímž záměrně vyvolával pozdvižení.
Od roku 1985 spolupracoval s architektem Peterem Pelikanem, z této spolupráce vznikl Hundertwasser House ve Vídni. O dva roky později (1987) byl přizván ke spolupráci na rekonstrukci kostela svaté Barbary v Bärnbachu. Od roku 1990 se podílel na mnoha architektonických projektech, např. Kunst Haus, spalovna odpadu a obchodní dům ve Vídni, restaurace u dálnice v Bad Fischau, spalovna odpadu v Ósace (1997).
Hundertwasser je pohřben na Novém Zélandu podle svého přání, bez rakve, aby snáze splynul s přírodou. Leží pod svým oblíbeným stromem liliovníkem tulipánokvětým.
