Zneklidňující příběhy ze Sudet vyprávějí obrazy Jaroslava Valečky. Tamní krajina skýtá spoustu bizarních historek, se kterými se člověk v Praze nebo ve středních Čechách nesetká, tvrdí malíř. Práce z posledních dvou let vystavuje pod názvem Mlčení v pražské Galerii 1.
Malíř Jaroslav Valečka vychází ze svých skutečných zážitků. Kupříkladu obraz Zubatá vznikl na základě vzpomínek na archeologickou brigádu. „Kopali jsme starý německý hřbitov a našli jsme tam zbytky mrtvol z konce devatenáctého století, které byly silně navoskované a zároveň pod tím voskem se už rozpadaly. Jednou z mrtvol byla mladá dívka, která měla ve vlasech krásně zachovalé květiny,“ vypráví Valečka.
Vedle toho, co zažil na vlastní kůži, ho fascinují tajemné a strašidelné příběhy nebo tradiční vesnický folklor. „Třeba obraz, který se jmenuje Inkvizitoři, vychází z masopustních masek, což je téma, které se mi vždycky hrozně líbilo. Zpočátku jsem vycházel z klasických masek, ale později jsem to různě posouval,“ pokračuje malíř.
Stejně jako v případě svých figurálních prací také při malbě krajiny vychází z konkrétních míst. Osudovým krajem jsou v jeho případě Sudety. Místo, kde vyrůstal a kam se stále vrací do svého letního ateliéru. „Tamní krajina i tamní lidé skýtají spoustu zajímavých, mnohdy bizarních a mnohdy velmi hororových příběhů, které člověk v Praze nebo ve středních Čechách nemá šanci vidět,“ potvrzuje Valečka specifický ráz sudetské oblasti.
Valečka vystudoval v devadesátých letech pražskou Akademii výtvarných umění, malbu u Jiřího Sopka a plastiku u Jana Hendrycha. „Jaroslav Valečka je na české výtvarné scéně činný přes dvacet let a je na něm velice sympatické, že se standardně drží toho svého, že na rozdíl od ostatních nehledá nějaké módy,“ říká kurátor výstavy Adam Hnojil.
Po svém pokračuje v tradici expresionismu, symbolismu nebo nové věcnosti. „Jako Sopkův absolvent vychází z určitých přístupů, řekněme figurativních nebo krajinářských, které svým způsobem přehodnocuje,“ pokračuje Adam Hnojil. Výstava Mlčení potrvá do 27. května.
