Severní Korea si dává záležet na své neproniknutelnosti. Obyvatele země izoluje od okolních, zejména západních vlivů a velmi se snaží, aby svět za oficiální potěmkinovskou vesnicí nezahlédl život obyčejných lidí. O to cennější jsou svědectví těch, jimž se z KLDR podařilo uprchnout. Jednou takovou výpovědí je kniha Pod stejným nebem – příběh Josepha Kima, který ze Severní Koreje utekl jako sedmnáctiletý, vyšel nedávno také česky.
Joseph Kim (jméno Joseph získal z trochu komických důvodů až po svém útěku v Číně) v současnosti žije a studuje v Americe, tedy zemi, která jeho rodišti nemůže být vzdálenější. Jeho příběh mu pomohl sepsat Stephan Talty, mimo jiné spoluautor vzpomínkové knihy „kapitána Phillipse“ zajatého somálskými piráty, podle níž před čtyřmi lety vznikl také film s Tomem Hanksem v hlavní roli.
Formou není Kimovo vyprávění nijak komplikované – chronologicky zachycuje jeho život od nejranějších vzpomínek až téměř do současnosti. Autor se nepouští do žádných politických úvah, zapisuje věci a události ze svého pohledu – omezeného tehdejšími znalostmi a věkem. O to více z řádků vyvstává šílenství totality, kdy se člověk prostě jen snaží přežít v orwellovsky daných podmínkách, ještě vyostřených hladomorem, a vůbec mu nepřijdou na mysl pojmy jako ideologie nebo svoboda.
Jako Kim Ir-sen
Čtenářům z řad Kimových vrstevníků může kniha v mnohém připomínat dnes tolik oblíbené dystopické romány, ovšem na rozdíl od nich je Kimův příběh skutečný. Severní Korea z něj nepřekvapivě vychází jako místo zaostalé za (civilizovanou) současností. Joseph se narodil v roce 1990. V sedmi letech poprvé viděl lednici, v jedenácti poprvé ochutnal čokoládu a ve třinácti poprvé slyšel slovo Bůh.
„Naděje byla nadlidským vypětím,“ přibližuje Joseph rozpoložení Severokorejců čtenářům, kteří vyrostli sice „pod stejným nebem“, ale naprosto v jiném prostředí. Postupně ztrácel své jistoty: nejprve zemřel velký vůdce Kim Ir-sen („kdo nad námi teď bude bdít“), k němuž vzhlížel, a poté začal přicházet o členy své nejbližší rodiny. Kvůli hladomoru, který vypukl v devadesátých letech minulého století a při němž zemřely miliony lidí. Neukázal jen trhliny v severokorejském hospodářském systému, ale narušil i rodinné vazby, které jsou v KLDR neméně tak silné jako vztah ke státu. Rozbil také Josephovu rodinu a on se stál náctiletým bezdomovcem a zlodějem.
Josephovým hrdinou v dětství byl Kim Ir-sen. Životopis prvního severokorejského vůdce pro něj znamenal dobrodružnou (a v podstatě jedinou) literaturu. Jeho oblíbená kapitola vyprávěla hrdinský příběh o Kim Ir-senovi, který jako partyzán přebíhá zamrzlou řeku na hranicích s Čínou, aby si zachránil život. Stejným způsobem, ovšem za zcela jiných okolností, se ze Severní Koreje o mnoho desítek let později dostal i Joseph.
