Virtuální animovaná kapela Gorillaz vydala nové album. Nahrávka Cracker Island vychází v době pětadvacátého výročí vzniku tohoto projektu a je jeho osmou deskou. V pozadí nadále stojí hudebník Damon Albarn a vizuální umělec Jamie Hewlett.
Gorillaz vzali na Cracker Island posluchače i Bada Bannyho či Tame Impala
Od doby, kdy – jak zpívali ve svém prvním singlu nazvaném Clint Eastwood – nosili slunce v batohu, uplynulo přes dvacet let. Tehdy tvůrčí mozek projektu, frontman britpopových Blur Damon Albarn, spolu s komiksovým tvůrcem Jamiem Hewlettem nadchli neokoukaným konceptem, který je napadl při sledování MTV.
Stvořili virtuální komiksovou kapelu tvořenou čtyřmi členy. Ve skutečnosti hudební produkci zastávali Albarn s Hewlettem a jejich hosté. Prorazili hned prvním albem nazvaným podle projektu Gorillaz.
Moment překvapení ale, zdá se podle ohlasů na poslední album, už přece jen trochu vyšuměl. Britský magazín NME sice připomněl, že Gorillaz jsou jedineční v tom, jak si berou na paškál hudební scénu od psychedelického popu po reggaeton, a že jejich vliv je znát i v nové generaci hudebníků. Novinku Cracker Island nicméně označila recenze v NME za sice dobrou, ale konvenční.
Jiná média jsou kritičtější. „Gorillaz by teoreticky mohla dělat cokoli: nahrávat ve vesmíru, vytvářet hiphopové beaty z rybích zubů, oživit lambadu. Proto je poněkud frustrující, že na Cracker Island dělají jen málo, co by se vymykalo běžným zvyklostem,“ píše americký hudební server Pitchfork.
Spíše než o klasice mluví o rutině. „Spolehlivost je dobrá věc u přátel, vlaků a účetních. U nezbedných popových kapel už tolik ne,“ obává se recenzent. Oceňuje ale elitní hosty, kteří se nechali přesvědčit, aby „hráli druhé housle partě lehce opotřebovaných animovaných postaviček“.
Gorillaz přizvali čtyřiasedmdesátiletou zpěvačku Stevie Nicksovou z Fleetwood Mac i o dvě generace mladšího rappera Bad Bannyho. Do studia přišel také baskytarista Thundercat a americký písničkář Beck. Zapojil se i psychedelický hudební projekt Tame Impala.
V textech se Albarn stále vyrovnává s nejistotou a temnotou. The Guardian desku shrnul jako „hořkosladké písně pro neklidné časy“.