Impulsem pro pondělní návštěvu galavečera 26. ročníku Mezinárodních týdnů tance v dramaturgii konzervatoře Taneční centrum Praha pro mě byl fakt, že zde budou interpretovat choreografii Jiřího Kyliána dva ústřední členové skupiny 420PEOPLE. Především pro tento jedinečný zážitek stálo za to, se v předevčerejším mrazivém večeru do Stavovského divadla vypravit.
Interpretační úroveň Nataši Novotné a Václava Kuneše se se studenty a čerstvými absolventy školy srovnávat nedá, přece jen ale i několik děl a jejich provedení za zhlédnutí stálo, například energická choreografie Chasin' belgického autora Samuela Delvauxe. Milým překvapením pro mě byla slušná technická a výrazová vybavenost členů baletního souboru Jihočeského divadla, kteří s konzervatoří spolupracují. S díly, která v Praze předvedli, se popasovali velmi dobře. Příjemně se dívalo jak na Run Through v choreografii Attily Egerháziho, současného šéfa českobudějovického baletu, který pochází z Maďarska, tak i na choreografii Václava Kuneše Neen-Ya.
Začnu tedy zlatým hřebem večera, který jsem zmínila už v úvodu, a to sice choreografií 27'52'', kterou zatančili 420PEOPLE. Možná se ptáte, co že to znamená, ten zvláštní a zdánlivě nicneříkající název díla. Jedná se o přesnou délku skladby, na niž je celá choreografie postavena. Mág současného tance Jiří Kylián ji vytvořil v roce 2002 k 25. výročí založení skupiny Nederlands Dans Theater 2 v Haagu. Oba interpreti dlouholetými angažmá u Kyliána prošli a mají svého tvůrčího otce hluboko pod kůží. V Čechách proto rozhodně nemáte lepší možnost zhlédnout některá z Kyliánových děl než právě v provedení těchto dvou tanečníků.
Stejně tak i v podnělí se diváci od této dvojice dočkali té nejlepší možné interpretace a hlubokého uměleckého prožitku. Podivně drsný zvuk hudebního doprovodu a znepokojující atmosféra díla mě tak pohltily, že mi minuty při jeho sledování utekly - ani nevím jak. Vzduch v auditoriu se chvěl napětím, když se zpola obnažený pár proplétal ve zvláštních a přitom krásných pohybových kreacích a v nejrůznějších velmi osobitých zvedačkách. Bělostně zářící tělo Nataši Novotné okouzlovalo svou křehkou krásou a Václav Kuneš naopak divoce a mužně prostupoval celým prostorem scény. A jako by muž a žena na pódiu neodhalovali jen svá těla, ale i svá skrytá vnitřní já, své myšlenky a pocity.
Egerháziho jednoaktový moderní balet Run Through, jehož mottem bylo sousloví „není čas“, pojednával o tom, jak rychle vnímá člověk plynutí svého života v jeho různých etapách. Zatímco tou aktivní částí života vlastně jen prolétne, až ve stáří má konečně možnost zpomalit a soustředit se na své okolí. Živý koktejl za sebou rychle jdoucích neotřelých pohybů, dobrý soulad tanečníků a čistá partnerská spolupráce členů jihočeského baletu jsou hlavními důvody, pro které tato choreografie v rámci večera nad ostatními vynikla.
Václav Kuneš, který je nejen stále výborným interpretem, ale také velmi originálním choreografem, se ve večeru představil v obou rovinách. Po skvěle odvedeném výkonu v Kyliánovi předvedl divákům svou choreografii Neen-Ya. Pro pohybový slovník díla našel inspiraci v osobnosti, hudbě a poselství americké zpěvačky a skladatelky Niny Simone a na její hudbu vytvořil půvabnou choreografii pro jednoho tanečníka a tři tanečnice. Kunešovo jazzově laděné dílo je dokonale muzikální, přitom má vtip, lehkost, energii i vášeň. Bylo cítit, že diváky od začátku až do konce baví.
Skladba představení byla pestrá a jsem si jistá, že každý divák si v něm našel něco, co ho zaujalo. Jak už to ale velmi často bývá, kvalitnější byly ukázky v podání zkušených profesionálů. Od nich se ti mladší mají ještě dost co učit.
