Džíny, nůžky a sprej stačí výtvarníkovi Františku Matouškovi k jeho originální tvorbě. Stručné vystižení své práce použil i v názvu výstavy v pražské Trafo Gallery. Na malířské plátno z džínoviny zachytil krajiny i portréty.
František Matoušek „recykluje“ džíny na krajinu s Berounkou i portrét Goebbelse
3 minuty
František Matoušek vystavuje „džínové“ obrazy
Džínovinu mění Matoušek v malířské plátno technologií drhání. Obrazy vznikají vytahováním bílých nití z textilní osnovy, následně sáhne po barvě nebo spreji. „Džínovina pro mě má jasný symbolický význam z doby dospívání,“ vysvětluje, „pro spoustu lidí mé generace ztělesňovala určitý sen o svobodě a jistý únik z šedého komunistického režimu.“
Pracuje i s průhledností, které vytahováním nití dociluje. Takovou látku pak využívá podobně jako při sítotisku. Na obrazech zachycuje rodinu a další blízké, ale i různá místa, ať už je to brooklynský poloostrov Coney Island, nebo krajinářská série z povodí Berounky. Vytvořil i portréty, jimiž reagoval na současnou politiku, populismus a propagandu.
Chtěl jsem být politický umělec
„Cítím se jako politický člověk, ale nikdy jsem nebyl politický umělec, i když jsem chtěl být. Ale doba dozrála a lidé, kteří mi dlouhodobě vadí, mě inspirovali k sérii portrétů Josepha Goebbelse. Vždy je věnován určitému člověku,“ popisuje Matoušek. Portrét říšského ministra propagandy tak „věnoval“ prezidentovu mluvčímu Jiřímu Ovčáčkovi, předsedovi SPD Tomiu Okamurovi i ruskému šéfovi diplomacie Sergeji Lavrovovi.
Kurátor Radek Wohlmuth označuje výstavu za autobiografickou. „Všechno, co František Matoušek vystavuje, má více či méně skrytý vztah k jeho životu,“ ujišťuje. Návštěvníci Trafo Gallery mají do 7. srpna příležitost zjistit, že do některých obrazů zakomponoval výtvarník i sám sebe.
