Adam Holý nedělal rozdíly mezi reklamní nebo módní fotografií a vlastní tvorbou – do všech prací dostal svůj jedinečný rukopis. Dílo předčasně zesnulého umělce nyní zachycují hned dvě pražské výstavy.
Více než krása zajímala Adama Holého syrovost a opravdovost, své snímky doslova lovil, aby vystihl danou chvíli a situaci. „Volná tvorba má pro mě strašnou sugestivitu, je to síla prorostlá s mým životem a mými myšlenkami,“ říkal. „Líbí se mi, když se proplétají určité děje, kterých je focení součástí. Fotka je tak ve finále dále žijícím momentem.“
Jeho prvním modelem byl spolužák a soused z bohnického sídliště, s nímž se kamarádil od základní školy. Ústřední roli v Holého tvorbě ale hrály ženy. Už na jeho raných snímcích je vidět umělcova fascinace ženskou sexualitou.
„Vždycky ho zajímalo nějaké hlubší pozadí: různé ezoterické teorie a spousta dalších věcí, s nimiž focení kombinoval. Zajímavý byl i tím, že pro něj neexistovaly pevné hranice mezi reklamou, módou a uměním. Svým buldočím způsobem tyto hranice překračoval a křížil,“ připomíná kurátor Pavel Vančát.
Adam Holý zemřel v roce 2016, bylo mu dvaačtyřicet let. Jeho originální příspěvek k české fotografii připomínají v Praze dvě výstavy. V Ateliéru Josefa Sudka se do 14. října zaměřují na Holého rané snímky z osmdesátých a devadesátých let. Polansky Gallery pak do 27. října mapuje poslední etapu jeho tvorby.
