Od režiséra jednoho z nejpopulárnějších filmů všech dob Forresta Gumpa přichází nové vážné nevážné drama jménem Vítejte v Marwenu. Jak je pro Roberta Zemeckise typické, velkou roli při vyprávění příběhu traumatizovaného muže sehrají filmové triky.
Robert Zemeckis se počítá mezi inovativní režiséry. Jeho prvním velkým úspěchem byla práce na sci-fi snímku Návrat do budoucnosti v polovině osmdesátých let, který se rozrostl v trilogii, jež se počítá mezi nejoblíbenější filmové série.
Úspěch filmů točících se kolem úsměvného cestování v čase ale nebyl nic ve srovnání s Forrestem Gumpem, s kterým v polovině devadesátých let dosáhl Zemeckis vrcholu popularity.
Film o muži, který mimoděk prochází velkými historickými momenty, nejen dominoval oscarovému klání (které vyneslo i dosud jediné ocenění pro samotného Zemeckise), ale výrazně bodoval také u diváků. Byl nejvýdělečnějším filmem roku v Americe a ve světovém měřítku zaostal jenom za Lvím králem.
Film také představoval první spolupráci Zemeckise s hercem Tomem Hanksem, která se v dalších letech opakovala, nejprve s Trosečníkem, později s Polárním expresem. Druhý jmenovaný byl zároveň prvním filmem z několikaleté etapy, v níž se Zemeckis věnoval čistě animovaným filmům.
Jak Polární expres, tak následující Beowulf a Vánoční koleda vyjadřovaly Zemeckisův zájem v posouvání trikových možností. Všechny totiž natočil technikou motion capture, kdy jsou pohyby a mimika herců zaznamenány a postavy pak vznikají až v počítačích.
Provedení však neslavilo žádný velký úspěch, už kvůli velkým nákladům, které filmy vykazovaly. V roce 2012 tak do kina opět uvedl hrané drama Let s Denzelem Washingtonem. V trendu pokračoval s životopisným Mužem na laně o provazochodci, který přešel mezi někdejšími věžemi Světového obchodního centra, a romantickým thrillerem Spojenci zasazeným do éry druhé světové války.
Řešit problém ve velikosti 1:6
S letošním snímkem Vítejte v Marwenu se opět pustil do životopisného filmu, a to o Marku Hogancampovi, který byl obětí útoku několika mužů, po němž skončil v kómatu. Sice se z něj probral, ale zanechalo to na jeho psychice velké následky, včetně ztráty paměti. Cestu, jak se s traumatem vypořádat, našel v miniaturách. Vytvořil zmenšeninu belgické obce Marwencol za druhé světové války, kde našel útočiště jako v jiné realitě. Umělecky navíc projekt zhodnotil fotografováním akčních figurek a panenek aranžovaných do různých dobových situací.
Zemeckis viděl hlavní myšlenku pro film v tom, že umělci od nepaměti používají své výtvory k tomu, aby se nějakým způsobem dali dohromady a uzdravili se i emocionálně.
O případu vznikl dokument Marwencol, právě ten k tématu přivedl i Zemeckise. „Narazil jsem na něj v televizi. Už chvíli běžel, okamžitě jsem byl ale jako přikovaný. Když skončil, hned jsem viděl potenciál pro celovečerní film, který by vyprávěl příběh za hranice toho, co mohl dokument,“ přiblížil.
Zemeckis tak třeba oživil fiktivní belgické městečko, které v jeho filmu není jen statickým doplňkem. Opět přitom používal metodu motion capture. Figurky totiž mají reálné předobrazy v lidech, které Hogancamp má kolem sebe, včetně něj samého. Steve Carell, který traumatizovaného muže ztvárnil, tak sehrává i roli hlavní loutky. Další osazenstvo se rekrutuje hlavně z žen, ve filmu se tak objevuje například Leslie Mannová, Gwendoline Christieová nebo Eiza Gonzálezová. Do českých kin má snímek dorazit v lednu příštího roku.
