Případ manželů Stodolových je jedním z nejhrůznějších zločinů v dějinách české kriminalistiky. Do kin 29. února vstupuje film inspirovaný tímto příběhem. Drama Manželé Stodolovi se ale více než na kriminalistické vyšetřování soustředí na vztah vraždícího páru. Titulní dvojici ztvárnili Lucie Žáčková a Jan Hájek. Na snímku se podílela Česká televize.
Film o manželech Stodolových víc zajímá jejich vztah než vraždy
Snímek Manželé Stodolovi natočil Per Hátle jako svůj celovečerní režijní debut. Dosud je zapsán jako dokumentarista. Zachytil polosvět pražských heren i sexuálního byznysu ve snímku Velká noc, oceněném na festivalu Ji.hlava, podílel se také na cyklu o subkulturách Kmeny či Příbězích 20. století, které přiblížily normalizaci skrze autentické výpovědi z projektu Paměť národa.
Kriminální případ zpracoval Hátle před čtyřmi lety v podcastové sérii Pohřešovaná, kdy se vydal po stopách Ivany Koškové. Po tehdy čtrnáctileté dívce se v roce 1997 slehla zem, když šla navštívit své příbuzné do vesnice nedaleko od domova.
Osm lidských životů
Stejně jako předchozí dokumentární látky i Hátleho hraná prvotina má oporu v realitě. Od zatčení manželů Stodolových uběhlo loni v únoru dvacet let. Celkem mají na svědomí osm lidských životů (z toho jednou vraždila Dana Stodolová sama). Jejich činy se vyznačovaly nebývalou bezcitností, za oběti si vybírali seniory.
Mezi listopadem 2001 a prosincem 2002 zavraždili a oloupili osm lidí, další připravili o peníze či cennosti. Své činy se snažili maskovat. Například po zabití dvou starších manželů pustili v domě plyn, smrt dalšího muže narafičili jako pokus o sebevraždu oběšením.
Policie se na jejich stopu dostala teprve poté, co jedna napadená seniorka – na rozdíl od jejích dcer – pokus o vraždu přežila.
Toxický vztah
Tvůrci si zpočátku pohrávali s myšlenkou, že o Stodolových natočí dokument. Narazili ale na limity takového pojetí. „Dokumentární zpracování nikdy nepokrylo to hlavní, na co se režisér Petr Hátle chtěl soustředit především, a to na patologický vztah obou vrahů a postupnou vzájemnou manipulaci, která mezi nimi probíhala. Také se zdálo, že v hrané formě bude možné říct něco, co o případu do té doby vzniklé dokumenty nesdělily,“ vysvětlil spoluscenárista Tomáš Hrubý.
Petr Hátle jeho slova potvrzuje: „Náš film není detektivka, nevyprávíme, jak policie dopadla Stodolovy, ale soustředíme se na jejich vztah. Tam fungovala manipulace, závislost.“
„Jaroslav žil v toxickém vztahu,“ souhlasí představitel vraha Stodoly Jan Hájek. Jeho filmovou manželkou se stala Lucie Žáčková – už podruhé. Před kamerou tvořili sezdaný pár také ve snímku Kobry a užovky. „Prostě tam bylo něco skříplého, možná ne mezi nimi, ale v každém z nich. Bylo tam prázdno, bohužel,“ dodává herečka ke vztahu Stodolových.
Se skutečnými vrahy se tvůrci potkat nechtěli. Režisér se ale sešel s tehdejším vyšetřovatelem, nahlédl do spisu i psychologických posudků.
„Snažil jsem se vnímat věci a myslet jednoduše, oddaně, poslušně,“ popisuje Jan Hájek přípravu na roli. Lucie Žáčková si pro seznámení s předobrazem své postavy vystačila s několika fotografiemi Dany Stodolové. „To mi stačilo, nechtěla jsem dělat karikaturu,“ vysvětlila.
Autentické lokace
Hátleho pohled dokumentaristy se promítl do výběru lokací. Pro režiséra bylo podle jeho slov podstatné natáčet na autentických místech. Štáb se pohyboval různě po republice, především ale v okolí Zruče nad Sázavou, který je s případem Stodolových spojen.
„Věřím, že prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je stejně důležité jako postavy. A staré domy ve venkovské krajině, obývané často opuštěnými seniory, hrají v našem filmu zásadní roli. Snažili jsme se najít místa se silnou atmosférou bezčasí, určité osamocenosti a omšelosti, ve kterých se příběh vrahů bude odehrávat,“ nastiňuje Hátle.
Jakkoliv je film fikcí, pracuje rovněž s některými reálnými momenty. Včetně rozhodnutí už dříve trestaného Jaroslava Stodoly vzít po dopadení celou vinu na sebe. Při rekonstrukcích ale jeho výpovědi neseděly a později muž změnil výpověď a potvrdil, že se na většině činů podílela i jeho manželka. Před soudem pak svalovali vinu jeden na druhého.
Tajemství běžného páru
„Případ manželů Stodolových je pro mě zajímavý i v tom, že o nich nikdo nevěděl. Působili jako běžný banální pár a nikdo to nečekal. Policie si dlouho nevšimla, že Stodolovi vraždí,“ připomněl režisér Hátle.
Kriminalisté totiž původně vyhodnotili část vražd jako sebevraždu či náhlé úmrtí. Případ Stodolových policejní postupy změnil, podezřelá úmrtí se začala mnohem důsledněji prověřovat. „Tragické události tak snad alespoň napomohly tomu, že podobné sériové vraždy by dnes už hledáčku policie neunikly,“ doufá Hátle.
Znalci možnost nápravy vraždícího páru označili za téměř nulovou. Soud oběma vyměřil doživotí, trest potvrdily i odvolací instance. Stodolovi, kteří se za mřížemi rozvedli, mohou na svobodu vyjít nejdříve v roce 2034.
Podle Hátleho film o nich vznikl, protože je důležité mluvit o hrozných a nepříjemných věcech, které jsou součástí každé společnosti. „Za dveřmi třeba sousedního bytu se může odehrávat drama, o kterém nemáme ani tušení. V našem filmu diváci nahlédnou přímo dovnitř jednoho toxického vztahu, který vyvrcholil vražednou sérií. Ale manipulace, závislost a násilí ve vztazích je mnohem běžnější a nenápadnější jev, který se může dotknout každého z nás,“ říká.