Praha - Stavba jako součást vyššího urbanistického celku. Stavba jako firemní značka. Architektura jako stroj. Takové věty doprovází výstavu s názvem Fenomén Baťa - Zlínská architektura 1910-1960, kterou připravila Národní galerie a Krajská galerie výtvarných umění ve Zlíně. Zlínská architektura v modelech a fotografiích i široká činnost Baťovy firmy jsou od 20. března do 31. května k vidění ve výstavních prostorách Veletržního paláce.
Zlín byl jedním z nejvýraznějších center meziválečné architektury v českých zemích. Za přeměnou malého, ani ne třítisícového městečka na urbanisticko-architektonický celek s více než 40 tisíci obyvateli stála Baťova továrna. Založena byla na konci 19. století a díky ní se během dvaceti let Zlín změnil k nepoznání.
„Zlín byl unikátní svojí architekturou, která vyrostla z průmyslového areálu firmy Baťa. Založení továrny předurčilo rozvoj Zlína po celé století,“ potvrzuje kurátorka výstavy Ladislava Horňáková. Baťovo město se ve výstavbě orientovalo na příklad funkcionalistického města Le Corbusiera, Howardova zahradního města a Garnierova Cité Industrielle.
Jako Baťa cvičky…
„Tomáš Baťa byl racionální člověk, přemýšlel, jak postupy z výroby zavést do postupů stavebních. Celé čtvrti dělnických domků vyrůstaly z jednoho koncepčního modelu továrních budov. Podle něho se postupně stavěly jako na běžícím pásu i ostatní veřejné stavby,“ přibližuje zlínskou architekturu Horňáková.
Výstava zachycuje architekturu Zlína v širokém záběru - od urbanistických plánů a prvních návrhů až po výstavbu - během padesáti let od roku 1910 do roku 1960. Součástí expozice je také představení činnosti Baťovy firmy, jejíž aktivity se od bot přenesly také k výrobě pneumatik, silonu, plynových masek nebo do filmového studia.
Výstavu doprovodí v květnu mezinárodní konference Utopie moderny: Zlín. Sympozium je součástí česko-německého projektu Zipp, který má za cíl prostřednictvím setkávání u divadla, filmu nebo architektury uvolnit „ztuhlá místa“ v česko-německých vztazích.
