Praha - Nový román o lásce, která se většinou objevuje tehdy, když ji vůbec nečekáme, napsala Markéta Hejkalová. Poněkud sentimentální příběh muže a ženy, kteří se setkali jednou v mládí a pak možná po mnoha letech znovu, se odehrává v nesentimentálním, naopak lehce absurdním diplomatickém prostředí. Ze života hlavní hrdinky Jolany se nečekaně ztrácí láska. Některé ženy v takové situaci propadají zoufalství, jiné hledají muže, který by jim mohl nabídnout spolehlivé rameno, útěšnou náruč, nebo prostě sex. A někdy nacházejí radost. Čtivý příběh z diplomatického prostředí, určený nejen ženám, se odvíjí v několika zemích – v Česku, Bruselu a Kosovu, jeho historie se však odvíjela i ve Finsku. Osudy hrdinů a jejich snahu o nalezení nového smyslu života se odehrávají na pozadí evropských snah o konstruování politicky korektního světa.
Ukázka z knihy „Důkazy jejího života“:
Nikdo se nesmál a Zamir si uvědomil, že je nejenom ticho, ale že on sám je terčem udivených, pobavených nebo ironických pohledů z obou stran kulatého stolu. Co by měl udělat, urazit se a hned nato urazit starého muže?
„Co bych měl teď udělat?“ vzal si znovu slovo, nečekal, až ho moderátorka vyzve. „Pan profesor asi urazil moji ženu. Kdybych byl pravý albánský muž, asi bych měl rozpoutat další kolo krevní msty,“ odvážil se na hodně tenký led, ale teď už v tom byla i trocha kalkulace, byť si ji třeba sám ještě neuvědomoval. Starý profesor jeho ženu ve skutečnosti neurazil – když už, tak urazil Zamira. A krevní msta už byla dnes v Kosovu nesmysl, ale Zamir instinktivně vycítil, že ironickou zmínkou o ní zapůsobí jak na moderátorku, tak na Italy. Ne, neuvědomoval jsem si to, myslel jsem to upřímně, hájil se později v duchu sám před sebou, když vzpomínal na okamžik, který odstartoval jeho politickou kariéru.
„A uděláš to? Vyhlásíš krevní mstu?“ zeptal se najednou Vladimír. Možná to – na rozdíl od Zamira – myslel vážně, třeba se o krevní mstě v Kosovu učí děti v srbských školách, ale v tom okamžiku se starý profesor najednou rozesmál. Buď ho potěšilo, jak jsou Srbové naivní, nebo naopak nemyslel úplně vážně svá předchozí slova.
„Uděláte to, pane doktore?“ zeptala se moderátorka a líbezně se na Zamira usmála, snad aby mu poskytla prostor pro oslnivý úsměv a moudré zavrtění hlavou.
Markéta Hejkalová
vystudovala finštinu a ruštinu. Pracovala jako redaktorka, v druhé polovině devadesátých let byla konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví ve Finsku. V současné době pracuje pro rodinné nakladatelství Hejkal, překládá do češtiny díla Miky Waltariho, každoročně pořádá Podzimní knižní trh v Havlíčkově Brodě. Aktivně se podílí na činnosti českého PEN klubu, kde působí v jeho mezinárodním výboru. Z její tvorby jmenujme především knihu faktu „Fin Mika Waltari“, která přibližuje život a tvorbu světoznámého spisovatele na pozadí historie Finska ve dvacátém století a také přináší i několik překvapivých zpráv o Waltariho vztahu k Česku.
