Mají styl, mají namakáno, mají šanci stát se hvězdami policejního sboru a nekorunovanými voherami roku. Ještě blbější female buddy cop movie než avizoval trailer. Kráska (extrémně ambicióní, elegantní agentka FBI Sandra Bullocková) a zvíře (extrémně výkonný parní válec, policajtka Melissa McCarthyová) jdou po krku nejdříve sobě, ale pak hlavně místnímu drogovému bossovi. Drsné páky zařadily na maximální rychlost a luxují bostonské ulice od zločinu.
Federálové a policajti se nikdy moc nemuseli, to je známá věc. Arogantní, namyšlená a všemi pravomocemi a technickými vychytávkami, které si jen vymyslíte vybavená FBI a ošoupaní patfusáci, kteří si musí své poctivě odšlapat na ulici, to jsou dva hodně různé světy. Tyhle světy ale mohou mít nezřídka společný cíl, což ovšem nevylučuje úplně rozdílnou motivaci. Tak jako v téhle bostonské cause, která zpočátku vypadala na nemilosrdnou, ženskou válku policajtů.
Speciální agentka FBI Sarah Ashburnová by se z pobočky FBI v New Yorku nikam zbytečně nehnala, protože tady jí jde o hodně. Patří tam k těm nevýkonnějším a nejméně oblíbeným agentům což (minimálně podle jejího názoru) je ideální kombinace pro to, aby ji už konečně povýšili, na čemž jí záleží možná stejně intenzivně jako na tom, jestli jí stahovací spoďáry drží dobře ve figuře. Přestože být nepopulární je možné pokládat za dobrý kvalifikační předpoklad pro šéfovskou pozici (přílišná popularita totiž může být i znakem slabé autority a povolené morálky mužstva), vymysleli pro ni šéfové ještě jednu testovací misi. A poslali ji do Bostonu odhalit vraždy, za kterými zřejmě stojí místní drogový kmotr a jeho úchylný poskok pro mokrou práci, diagnostikovaný úchyl Julian. Už teď se můžete těšit na to, co jí udělá, až se mu dostane do ruky, a to si pište, že (alespoň na chvíli) dostane! Když vyřešíš tenhle případ a dostaneš vrahy, můžeme se bavit o šéfování v New Yorku, řekli jí a vyšroubovali tak její motivaci na maximum.
Až na místě ale Sarah zjistila, že je to spojeno s nepřekročitelnou a takřka nesplnitelnou podmínkou, spolupracovat na tomto případu s místním policejním Rambem, odporně zkrmenou a nechutně drsnou Shannon (způsob, jakým se vyjadřuje o varlatech bostonského policejního náčelníka vzbuzuje pocit, že sama je má větší a nepřejte si vědět, co dělá ženatým chlapům, kteří si chtějí za poctivě vydělané peníze koupit prostitutku, aby doma ulevili manželce). Svým slovníkem trumfuje dlaždiče, zakázanými hmaty vzbuzuje pozornost ochránců zvířat a znalostí místního terénu a způsobu jako v něm přežít, překonává dealery a pasáky, kteří se v něm narodili. Taková, svým způsobem jedinečná a nenahraditelná, je drsňačka Shannon, se zalíbením pohlížející na útlý krk agentky Ashburnové, vědoma si toho, že na její býčí šíji tahle naplavenina z FBI nemá.
Triky, které Sarah pochytila na kurzech asertivity a krizové komunikace se od téhle skály odrážejí jako pingpongové míčky. Ale vidina šéfovského křesla, podmíněna bezpodmínečným úspěchem v Bostonu, je natolik šťavnatá, že si připomene, co všechno musela překonat, když kdysi vyrůstala v děcáku, kousne se a pokusí se s nařvanou Shannon, která na „svých“ ulicích neuhne nikomu ani o píď, spolupracovat. A to je dobře, protože místní štráfci začnou mít těhle vlezlých bab brzo plné zuby a úchyl Julian začne brousit své porcovací nože.
Asi je vám teď už vcelku jasné o co půjde, jak to bude probíhat a také jak to dopadne. A to je dobře, protože tak budete vědět, do čeho jdete, a jestli právě na tohle máte v tomto horkém létě chuť. Drsňačky (nepokrytě se vezoucí českým titulkem na vlně Slečny Drsňáka) je standardní letní popkornovka, která se drží uctivě pravidel žánru, což sebou nese i bezstarostné namixování všech jeho mnohokrát omletých klišé.
Scenáristka Katie Dippoldová, jejíž kvalifikací do této doby bylo psaní scénářů pro televizní komediální seriály, se tady opatrně rozpřáhla ke svému prvnímu celovečeráku s evidentní snahou neriskovat, neexperimentovat a nenaběhnout si, což se jí podařilo za cenu, že z ní nevypadlo nic, co by tu v nějakém (spíše více než méně podobném) tvaru už předtím nebylo. Jednoduchý (jaký jiný taky) příběh Drsňaček je tak disciplinovaně vtěsnáný do klasického schématu buddy movie, kde se dvě, pokud možno co nejvíce kontrastní figury, nejdříve nenávidí, posléze už jenom nemusí, pak sem tam potřebují a nakonec vytvoří tým, na který nikdo nemá (a v jehož zrod nevěřil jen ten, koho nějakým nedopatřením tenhle provařený subžánr zatím míjel).
Z uvedeného je zřejmé, že takto koncipovaný spektákl stojí a padá (což je v daném případě přece jen o něco častější) s výkonem ústředního tandemu, jenž ve složení Sandra Bullocková – Melissa McCarthyová celou story táhne a neštítí se ničeho, co ji dá do pohybu, včetně opileckého a dovádivě trapáckého hopsání mezi pospávajícími důchodci, v jakémsi oslizlém baru, kam chodí Melissa po šichtě splachovat pachuť pouličního zločinu.
Sandra Bullocková (Nebezpečná rychlost, Zrození šampiona) tu odvádí roli, která rozhodně nepřekračuje stín její Slečny Drsňáka. Je to vzdělaná, inteligentní, sebedůvěrou a ambicemi hýřící frnda, která (když je zapotřebí) dokáže dát i někomu přes držku. V zásadě je to díky svým vlastnostem osamělá bytost, kterou nikdo moc nemusí, a tady (jestli přežije kudlu bodnutou do stehna) má šanci najít svoji první opravdovou kamarádku v životě.
Těžká váha Melissa McCarthyová (Gilmorova děvčata, Ženy sobě), budující svůj komediální image na svých nadstandardních parametrech, je dítě ulice, která na ní teď zamete s každým, kdo by jí tam dělal bordel. Její úchopy za citlivé části těla jsou paralyzující, její pověst brutální a její rodinný život nulový (či spíše minusový), protože nechala zašít i vlastního bráchu, což jakkoli to bylo právem, se v místních kruzích neodpouští.
Hodně průměrné legrace je založeno právě na brutálním kontrastu těchto dvou, jenž se promítá i do jejich sexuálního života. Ten v případě elegantní Sarah v podstatě neexistuje (byť bostonský král podsvětí tvrdí, že je jediná čtyřicítka široko daleko, která by mu byla schopna přivodit erekci), zatímco jetě postrojená Shannon s chutí konzumuje rychlovky a odmítá vážné vztahy. Ne, že by chemie mezi nimi úžasně bouřila, ale tak nějak ospale letně funguje a posunuje jejich (ne)vztah k očekávanému vyústění.
Absenci originality ve scénáři (o které již byla řeč), odpovídá vlažná režijní invence Paula Feiga, který se ani příliš nesnaží některé blbé, prázdné a předvídatelné momenty naplnit něčím původním a originálním. A tak tyhle snaživě se pinožící Drsňačky nepředstavují nic originálního a původního, z čeho byste mohli být odvázaní, vysmátí a naplněni vděčným pocitem, že jste právě absolvovali něco, co tady ještě nebylo. The Heat jak zní původní název této prázdninové taškařice - díky rozumně alternativnímu titulku českého distributora se už nebude plést s Mannovým hitem Heat z roku 1995 (což je při vší úctě k tonáži Melise McCarthyové úplně jiná váhova kategorie) - přišel produkci na nějakých 43 milionů dolarů, které se jen ve Spojených státech a Kanadě vrátily skoro za první víkend.
Mám takový divný a v zásadě ničím nepodložený pocit, že se zřejmě chodilo více na Melissu nežli na Sandru. Zdá se, že o nezatěžující, relaxační a úlevný výplach, je pořád slušný zájem, takže se už nahlas začíná hovořit o „dvojce“. Nevím proč, ale zní mi to spíše zlověstně…
DRSŇAČKY/THE HEAT. USA 2013, 117 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Paul Feig. Scénář: Katie Dippoldová. Kamera: Robert Yeoman. Hudba: Mike Andrews. Hrají: Sandra Bullocková (Sarah Ashburnová), Melissa McCarthyová (Shannon Mullinsová), Demian Bichir (Hale), Marlon Wayans (Levy), Michael Rapaport (Jason Mullins), Michael McDonald (Julian). V kinech od 1. srpna 2013
