Indicko-britský spisovatel Salman Rushdie představil svůj poslední román Golden House, tedy Zlatý dům. Reaguje v něm na proměny americké společnosti v posledních deseti letech. Popisuje třeba souboj o Bílý dům mezi postavami, které připomínají Donalda Trumpa a Hilary Clintonovou. V českém překladu vyjde kniha příští rok na jaře.
Má ruce ověnčené prsteny, zlaté zuby, pronikavé oči a říká si Nero Zlatý. Jedna z hlavních postav románu Salmana Rushdieho přijela do Ameriky se svými třemi syny a jejich okázalý život bohaté rodiny okamžitě přitáhl pozornost sousedů i ruské modelky.
„Jmenuje se Vasilisa, což je jméno z příběhu čarodějnice Baby Jagy, která jí děti. Překvapilo mě, kolik lidí mi řeklo, že si tu postavu oblíbilo. Přitom podle mě je to ten nejsobečtější a nejméně morální člověk v celé knize,“ komentuje Rushdie dosavadní reakce.
Batwoman a Joker
Debaty a rozporuplné přijetí vyvolaly také další postavy, konkrétně prezidentští kandidáti. Kreslení hrdinové komiksového studia DC Comics Batwoman a Joker, kteří bojují o místo ve Washingtonu D.C., nápadně připomínají Hilary Clintonovou a Donalda Trumpa.
„Trump se v té knize musel objevit, stejně jako se objevil v našich životech, když začal dělat kampaň. Zabral veškerý prostor, vysál vzduch z místností a já jsem si řekl, že to prostě nemůžu ignorovat. Když chcete napsat román o současnosti, tak na ni musíte reagovat,“ uvažuje Rushdie.
Kromě politiky ale indický spisovatel píše hlavně o světě, který přestal dávat smysl. Lidé si v něm nerozumí a ztrácejí vlastní identitu, pro kterou Rushdie vytvořil v knize i vlastní ministerstvo.
Život Salmana Rushdieho přepsaly jeho Satanské verše
Rushdie se narodil v roce 1947 v Bombaji jako syn liberálního muslimského obchodníka. Zatímco se rodina přestěhovala do Pákistánu, začal Rushdie ve 14 letech studovat v anglickém Rugby. Získal tradiční britské vzdělání a s angličtinou se sblížil natolik, že jí dal přednost před mateřskou urdštinou, když zahájil vlastní literární tvorbu.
Na Cambridgeské univerzitě vystudoval historii (1968) a začal pracovat v Londýně jako novinář, divadelní herec či reklamní textař. Od poloviny 70. let, kdy vyšel jeho první román Grimus, se živí psaním. Jeho romány byly vyznamenány řadou literárních cen, například za Děti půlnoci získal v roce 2008 prestižní Man Bookerovu cenu.
Dalšími tituly jsou například Hanba (1983), Maurův poslední vzdech (1995), Zběsilost (2001), Čarodějka z Florencie (2008) a Dva roky osm měsíců a osmadvacet nocí (2015). V roce 2008 ho magazín Times zařadil na třinácté místo mezi nejlepšími britskými spisovateli od roku 1945.
Snad více než jeho literární dílo Rushdieho proslavil rozsudek smrti, který nad ním ve své fatvě vynesl již zesnulý íránský duchovní vůdce Chomejní kvůli knize Satanské verše (1988). Kritika z muslimských kruhů románu vyčítala urážení koránu a proroka Mohameda.
Fatva sice zvýšila prodej jeho knih, ale uvrhla Rushdieho do mnohaletého skrývání. Nesčetněkrát se stěhoval z jednoho přísně tajného místa střeženého britskou vládou na druhé. Rushdieho překladatel do japonštiny byl zavražděn. Italský překladatel a norský vydavatel byli zraněni.
V posledních letech se však Rushdie pohybuje na veřejnosti opět volně. Své osudy odvyprávěl v knize Joseph Anton: Vzpomínky (2012), v níž vzpomíná mimo jiné na bývalého prezidenta Václava Havla.
