Kouzla a čáry, nevyhnutelné katastrofy a nadpozemské bytosti. Nový román Salmana Rushdieho Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí tvoří soubor volných variací v narážce na spletitý tón orientální vyprávění. Není příliš děsivý, může být dokonce ideální četbou na dovolenou.
Autor se zdaleka nebere natolik vážně, jak bychom očekávali, nepředstírá ani, že zná recept na současnou krizi – a navíc dokáže být i přiměřeně vtipný, místy i na vlastní účet. Přesto se tu mezi řádky vrací ještě jeden neodbytný tón – nového zániku Západu.
Tisíc a jedna noc – bez bolesti hlavy
Předpokladem k tomu, abyste mohli poslední knihu Salmana Rushdieho (*1947), britského autora indického původu, zvládnout bez bolesti hlavy, vyžaduje čtení bez předsudků.
Samotný autor – proslulý zejména svým kontroverzním dílem Satanské verše (1988, č. 1995), jež vyvolalo protesty a v roce 1989 také odsudek i nejvyšším vůdcem ájatolláhem Chomejním vydáním fatwy – si dokázal za ta léta vytvořit nejen řadu odpůrců, ale i tvrdošíjných zastánců.
Nenapsal román jediný a Děti půlnoci (1981, č. 1995), které získaly Bookerovo ocenění v řádu nejlepšího románu za čtyřicet let (tzv. Booker of Bookers), patří k mimořádným dílům. Dostat se z pasti předsudků, zapomenout na autora (a jeho osudy, jak je popsal v Josephu Antonovi, 2012) vyžaduje jediné: oddat se čisté imaginaci.
Kniha, jež má za východisko jednu filozofickou disputaci mezi dvěma filozofy: íbn Rušdem a al-Ghazálím a vyprávění na pozadí magičnosti Tisíce a jedné noci (zde je zdánlivý klíč k titulu knihy), je bravurním literárním cvičením na téma „zániku západní civilizace“. Rushdie míchá přiměřeně pravděpodobné aktuality teroristických atentátů s jevy nepřiměřeně nepravděpodobnými (nazývané „podivno“), jež se západnímu čtenáři vymykají z řádu logického a racionálního vysvětlení.
Literární variace, využívající častých proměn perspektivy je mu ale rozhodnou měrou dobrým východiskem pro zobrazení četných sebeklamů, v nichž se západní civilizace za poslední desetiletí ocitla.
Nadržená džinka zachraňuje svět
Skladba vyprávění je dána všudypřítomnou autorskou perzifláží. K filozofu íbn Rušdovi, prosazujícímu rozum proti víře, přichází kouzelná džinka Dunjá (v koránu džinky nejsou: „Stvořil jsem Džiny a Lidi, aby mne uctívali“: Korán, súra 51, verš 56), princezna vládnoucí bleskem. Mladá džinka založí s filozofem potomstvo a rod, Dunjázád. Džinka stvořená „z ohně bez kouře“ („A člověka z hlíny podobné hrnčířské stvořil / a džiny z plamene bezdýmného“: Korán, súra 55, verš 14- 15) má zvláštní schopnosti. Oproti pohádkám Tisíce a jedné noci, není Dunjá Šeherezádou, to on vypráví, zmožen její sexuální nadržeností.
Rushdie si zahrává volně s koránem, ale i s popisem odkazů, dílo tím činí přitažlivé, ironické, místy výbušné. Spisovatel přisoudil džince kvality, ale hlavně chopnost bojovat po osmi stech letech se zlými džiny. Proč to všechno? V zásadě jde o pokračování filozofického sporu mezi materialistou íbn Rušdem a al-Ghazálím, zastáncem platnosti víry nad rozumem. Džinka zahájí jakousi svatou válku proti zlým džinům. Na pomoc jí vyjde i její potomstvo.
Začíná válka, ne nepodobná děsivě apokalyptickým vizím, jimiž nás oblažuje katastrofická americká kinematografie od počátků. Ne, spisovatel Salman Rushdie nevyvolává „ducha terorismu“ – řečeno s filozofem Jeanem Baudrillardem. Teroristé jsou tu naopak, aby bylo jasno, ti zlí džinové ze své podstaty, ne Al-Káida ani Islámský stát. Místy se autorovi nedaří nebýt až příliš doslovný (učedníci ze země A. až příliš připomínají Tálibán), ale nezůstává jen u karikatury.
Poučení z toho plyne – nejen jedno. Rushdieho vize nakonec není vůbec apokalyptická, rozhodně ne ta knižní, je navíc napsaná lehkým perem. Co si z ní čtenář odnese v létě u vody, už bude záležet jen na něm. Zápas, jenž mezi sebou vedou džinové, může být ale i metaforou zápasu, který vede ve svém srdci každý z nás. Ať už s džiny, nebo třeba s anděly…
Salman Rushdie: Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí (Two Years Eight Months and Twenty-Eight Months). V překladu Barbory Punge Puchalské, vydalo nakladatelství Paseka, 2016.
