Uvedení filmu Bezpráví v hlavní soutěži karlovarský festival utajoval do doby, kdy delegace k snímku mohla bezpečně opustit svou zemi. Snímek o dívce, která se chce stát zpěvačkou, totiž vznikl v Íránu. „V realitě se dějí tak silné příběhy, že by si divák mohl myslet, že je zveličuji, a nevěřil by tomu,“ uvedl režisér a autor scénáře Sohejl Bejraghí v rozhovoru s Pavlou Sedliskou.
Snímek Bezpráví pojednává o dívce, která se touží stát zpěvačkou, přestože v Íránu ženy podle zákona veřejně vystupovat nesmějí. I tak se stává idolem své generace, která touží žít bez politického tlaku. „Vše, co je ve filmu, je podle reality. Natočil jsem film podle zkušeností lidí z mé země. Předlohou mi byly ženy v okolí. Příběh dívky potrestané za veřejný zpěv se skutečně stal,“ ujišťuje Bejraghí.
Film natáčel improvizovaně. „Dobrý filmař musí být mazaný a používat určité fígle, o těch tricích ale nechci mluvit, protože pak odkryji karty a nebudou už tajné. Nejsem jen v roli režiséra, ale musím řešit i bezpečnost,“ vysvětlil. To platilo i pro cestu na karlovarský festival. „Příběh, jak jsme se sem dostali, je dlouhý a komplikovaný, nemá nic společného s filmem, týká se spíše politiky a základních lidských práv,“ uvedl.
Boj se systémem není férový, říká režisér
Natáčení nicméně pozornosti íránského režimu neuniklo. „Bojoval jsem se systémem a nebyl to férový souboj, systém je vždy silnější,“ podotýká Bejraghí. Skončil u soudu a dostal trest čtyři roky a tři měsíce vězení. „Rozsudek je aktuální, ale nemůžu vědět, jak to dopadne, zda je definitivní, protože v Íránu se často stává, že instituce rozsudek vězení ještě na poslední chvíli změní na pokutu nebo něco jiného. Ale někdy také ne,“ dodal.
Důležité je prý pro něho myslet na přítomnost, jakou je uvedení Bezpráví na karlovarském festivalu, kde nakonec obdržel zvláštní cenu poroty hlavní soutěže. Natočení snímku označuje za své poslání. „Nemohl jsem ten film neudělat, nemohl jsem zavřít oči a rezignovat na všechny hodnoty, kterým věřím,“ říká.
Do Íránu se hodlá vrátit, protože je to jeho domov, navzdory trestu, jemuž tam bude muset možná čelit. „Ale neztrácím naději, že budoucnost se změní,“ uzavírá.
