Praha – Dvouletý projekt Martinů Revisited, který připomíná 50. výročí úmrtí skladatele Bohuslava Martinů, byl v prosinci 2008 zahájen festivalem nesoucím jméno tohoto českého skladatele – Dny Bohuslava Martinů. V doprovodu České filharmonie byly ve světové premiéře uvedeny Tři fragmenty z opery Julietta, závěrečný koncert projektu v prosinci 2010 se uskuteční opět v podání tohoto orchestru. Dny Bohuslava Martinů se konají i letos – jsou celkem čtyři a dva závěrečné připadají na 17. a 18. prosince.
Dny Bohuslava Martinů 2009 zahájil 6. prosince koncert laureátů soutěže, která také nese jméno tohoto skladatele, v oboru housle. O deset dní později pak byla uvedena jedna z repríz opery Hry o Marii. 17. a 18. prosince rozezní Dvořákovu síň Rudolfina skladby Arva Pärta, Petra Iljiče Čajkovského a samozřejmě Bohuslava Martinů. Za doprovodu České filharmonie zazní jeho Polní mše.
„Je to jedno z jeho nejtěžších děl. Velice působivé. Polní mše není liturgická mše podle katolického vzoru, ale mše, která byla napsaná pro vojáky odbojového hnutí v jižní Francii, kteří bojovali proti režimu. Vždy říkám, že mě dojímala. Bylo Martinů přání, aby vojáci tuto mši zpívali s malým počtem nástrojů, pro které je napsána, a pro mě je velkým zážitkem, že tak společensko-politické dílo mohu uvést v Rudolfinu,“ říká Manfred Honeck, hostující dirigent České filharmonie. Spolupráci s ní si chválí. Stejně jako orchestr i on prý vnímá hudbu nejen intelektem, ale i srdcem a považuje za důležité zachovávat tradice.
K výběru skladeb, které na Dnech Bohuslava Martinů zazní, Honeck doplňuje: „Bylo pro mě velice důležité, aby byli v programu integrováni skladatelé z východoevropské oblasti, a to z 19. století a také ze začátku dvacátého a a jeden žijící komponista. Arvo Pärt studoval v Moskvě, v současné době žije v Berlíně, Čajkovskij je nejslavnější ruský skladatel a centrem programu je pak Martinů, který je jedním z nás a do České republiky patří.“
Hlavní cíl, propagace Martinů díla, se podle Honecka projektu Martinů Revisited daří. Sám prý nedávno v Německu uváděl poprvé jeho Řecké pašije. „Není v zahraničí přirozeně tak známý jako Smetana, Janáček nebo Dvořák, ale je takovým tajným tipem a měl by patřit do stejného ranku,“ domnívá se.
