Ceny divadelní kritiky za rok 2022 se nejvíce drží Dejvického divadla. Pražskou scénu kritici ocenili za generační výpověď padesátníků Fifty s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Herecké ocenění patří také Janu Vondráčkovi z inscenace roku Konec rudého člověka a Pavlíně Štorkové, která ztvárnila Manželku publikovaného básníka. Ceny udělované letos na základě ankety časopisu Svět a divadlo vyzdvihly také tvůrce v oblasti scénografie či hudby a zvolily talent roku. Do hlasování se zapojilo více než osmdesát kritiků.
Inscenací roku je Konec rudého člověka, který pro pražské Divadlo v Dlouhé připravil hostující slovenský tým. Na motivy knihy nobelistky a zastánkyně lidských práv, ukrajinsko-běloruské spisovatelky Světlany Aleksijevičové, hru napsal Daniel Majling. Aleksijevičová nabízí sondu do postsovětského Ruska na základě rozhovorů s jeho obyvateli. Ocenění za mužský herecký výkon patří Janu Vondráčkovi za roli majora Alexejeva z této inscenace.
Nejvíce cen má Dejvické divadlo
Stejný počet hlasů za nejlepší mužský herecký výkon obdržel od kritiků Ivan Trojan, který ve hře Fifty v Dejvickém divadle ztvárnil muže bilancujícího během prezidentských voleb svůj smolařský život. Generační výpověď, kterou napsal Petr Zelenka, se navíc stala nejlepší poprvé uvedenou českou hrou roku 2022.
Dejvické divadlo se také může těšit z titulu divadlo roku 2022. Tato pražská scéna uspěla už dvakrát v cenách Alfréda Radoka, na niž Ceny divadelní kritiky navazují, a navíc byla i několikrát nominována.
Ženským hereckým výkonem si kritiky nejvíce získala Pavlína Štorková. Diváci ji mohou vidět jako básnířku Sylvii Plathovou v autorské hře Jana Horáka Manželka publikovaného básníka. Uvádí ji pražské Studio Hrdinů.
Ceny za Chazarský slovník i Přízraky
Mezi nominovanými i vítězi kategorie scénografie se často opakuje jméno Marka Cpina. V aktuálním ročníku si pro vítězství došel za výpravu k Chazarskému slovníku. K inscenaci Divadla Husa na provázku o mocné říši, z níž nic nezbylo, vznikla rudá scéna s muzejními vitrínami a lezeckou stěnou a projekcí.
Ocenění ve stejné kategorii patří rovněž scénografkám Tereze Gsöllhoferové a Evě Justichové, které se podílely na inscenaci Musí se žít připravené Projektem Pomezí. Jde o imerzivní divadlo, hraje se ve starém domě v pražském Karlíně, kde je jen na návštěvníkovi, který z několika paralelních příběhů postav bude sledovat.
Mimo tradiční scénu, konkrétně v bývalém klášteře, hraje i Divadelní spolek Jedl své pojetí Přízraků norského dramatika Henrika Ibsena. Hru o rodinných dramatech a tajemstvích nastudoval jako současnou operu. Hudbu – oceněnou jako hudbu roku – k ní složil Matouš Hejl.
Dvě talentované herečky
Talenty roku jsou podle hlasování kritiků letos dva: herečky Anežka Šťastná, kterou lze vidět aktuálně třeba ve Švandově nebo Národním divadle v Praze, a Zdislava Začalová, ta působí v brněnském Provázku (mimo jiné hraje v oceněném Chazarském slovníku) či Polárce.
V neoceňované kategorii „největší zážitek ze zahraničního divadla“ se na první místo ankety dostala inscenace Shaxpearova myčka na ulici Kertész. Svéráznou a aktualizovanou adaptaci Shakespearova Romea a Julie v podání maďarského Divadla Istvána Örkenyho přivezl loni tuzemskému publiku Mezinárodní festival Divadlo.
