Před 135 lety se narodil strojař a průmyslník Jaroslav Vancl, který je tvůrcem jedné z nejznámějších českých hraček – stavebnice Merkur. Kovové děrované dílky, šroubky a matičky, z nichž se daly sestrojit vlaky či konstrukce podle fantazie, bývaly přáním nejednoho kluka, zapsaly se ale i do historie české vědy. Stavebnice pomohla Ottovi Wichterlemu k vynálezu kontaktních čoček.
Jaroslav Vancl se narodil 31. července 1890 v dnešních Benátkách nad Jizerou. Odmala měl blízko ke strojařině, jeho otec vlastnil menší firmu, kde se Vancl vyučil. Během cesty na zkušenou zakotvil v Polici nad Metují, kde pracoval jako zámečník.
Záhy se vypracoval na dílovedoucího, avšak v roce 1914 byl kvůli organizování stávky propuštěn. Poté se pokoušel podnikat s firmou na hloubení artézských studní, té se ale příliš nevedlo. Nakonec se rozhodl pro výrobu hraček, kterých byl v mladém Československu nedostatek.
Nejprve háčky, až pak šroubky a matičky
První stavebnici představil tehdy třicetiletý Vancl již v roce 1920. Nesla název Inventor a fungovala na jiném principu než Merkur – jednotlivé plechové dílky se spojovaly pomocí háčků, obdobně jako dnešní stavební lešení.
O pět let později přišel Vancl s inovací. Dosavadní háčkový systém, který dětem při uchycení součástí stavebnice nevyhovoval, nahradil šroubky a maticemi. Nová verze dostala i nový název, tedy Merkur. Dětem umožnila přiblížit se reálnému konstruování.
Co všechno lze ze stavebnice Merkur postavit, ukazuje například Herna Merkur v Národním technickém muzeu v Praze (NTM). V blízkosti expozice Hornictví a hutnictví jsou vystaveny modely, které mají souvislost s touto tematikou, třeba důlní rypadlo nebo nákladní vlak.
Úspěch vystřídalo znárodnění
Kovová stavebnice slavila velký úspěch. Vznikly i stavebnice budov Metropol či elektrických modelů Merkur Elektrus, ve třicátých letech pak přibyly i elektrické mašinky. Vancl, a především jeho zeť František Jirman, který se stal hlavním konstruktérem, vytvořili ucelenou kolekci modelů plechových elektrických vláčků. Inspirací byla tehdy populární rychlíková lokomotiva Mikádo, od které hračka převzala i jméno.
V roce 1940 byla výroba zastavena v souvislosti s válečným nedostatkem barevných kovů a obnovena až v roce 1947. To se již blížil únor 1948 a komunistické znárodnění. Výrobu poté převzal Okresní průmyslový podnik Police nad Metují.
Zakladateli slavné značky Vanclovi se komunisté odvděčili po svém – nejenže musel odevzdat továrnu a opustit byt, ale soud mu dokonce nařídil splatit všechny faktury za materiál, který si objednal ještě jako ředitel své někdejší firmy.
To však z vlastních peněz nezvládl, a tak si „dluh“ musel odsloužit. Až do osmdesáti let tak pracoval jako soustružník ve své bývalé továrně. Zemřel v březnu 1980 prakticky zapomenutý.
Vynález kontaktních čoček
Co na tom, že stavebnice mezitím posloužila chemikovi Ottu Wichterlovi, když se snažil přijít na to, jak nejlépe vyrobit kontaktní čočky, aby nedráždily oči. Po čase dospěl k nápadu vyrábět je odléváním v rotujících otevřených formách. „Údajně ho inspirovalo, když viděl kolegu, jak si míchá kávu, což dělalo vír,“ podotýká mluvčí NTM Jan Duda.
Aby si Wichterle metodu ověřil, půjčil si od svých dětí stavebnici Merkur a postavil z ní improvizovanou výrobní linku poháněnou dynamem z kola. Na Štědrý den 1961 se „čočkostroj“ poprvé rozběhl, výsledkem byla série dokonale vytvarovaných čoček. Fungování onoho stroje je názorně vidět v Národním technickém muzeu.
Vanclův vynález se i za minulého režimu úspěšně vyvážel – a doma v Československu se často nedal sehnat. Po listopadu 1989 hrozil výrobě stavebnice po nezdařené privatizaci zánik, nakonec se ji ale podařilo zachránit. Dnes se Merkur stále vyrábí ve firmě se sídlem v Polici nad Metují.
