Herce Martina Myšičku diváci ve filmu mohli naposledy zaznamenat jako Ztraceného v Mnichově, na televizní obrazovce byl ministrem v satirickém seriálu Kosmo nebo laxní šéf hotelu v sérii Čtvrtá hvězda. Tu natočil se souborem svého domovského Dejvického divadla, jehož je od přelomu roku také uměleckým šéfem. Jaké má v této funkci plány, prozradil v rozhovoru.
Jste dlouholetý člen souboru a, předpokládám, i kamarád řady svých kolegů. Jak si udržíte odstup své nové funkce a zvládnete udělat i nepopulární rozhodnutí, která jsou někdy třeba?
Především se nic v zásadě nezmění ve vztahu k ostatním kolegům. Do funkce uměleckého šéfa bych vůbec nešel, kdybych neměl jejich důvěru a kdyby mě oni sami k tomu nevyzvali. Je jasné, že některá nepopulární rozhodnutí budu muset udělat, ale doufám, že jako i v jiných případech dojdeme ke kompromisu a že se mi podaří kolegy přesvědčit, že jde o správné rozhodnutí.
Na postu uměleckého šéfa střídáte Michala Vajdičku, který v roce 2014 nahradil Miroslava Krobota. V jakém stavu divadlo podle vás přebíráte?
Myslím, že jsme ve stavu velmi dobrém, i když se proslýchá, že jsme prý v krizi. Možná v krizi ve smyslu jakési křižovatky, kdy je stále naléhavější otázkou, co a jak budeme hrát, kam dál se budeme ubírat. Ale jinak chuť hrát, být spolu a hledat nová témata a dělat radost divákům jsou pořád stejné. Možná větší.
Herci Dejvického divadla se stali velmi populární, máte nabídky do filmů, reklam, seriálů. To má i svou stinnou stránku - jak je pak možné dát tento soubor dohromady a připravit hru s větším obsazením?
To je právě jedna z naléhavých otázek. Možná i proto je tato sezona určena komorním titulům. Je těžké dát lidi dohromady, protože málokdo chce podepsat bianco šek, že bude zkoušet, a neví co a s kým. Proto se budeme více scházet a hledat, co a jak budeme hrát, a potom, myslím si, bude v každém větší ochota si čas udělat, i když je to takzvaně drahý čas, že bude muset něco odmítnout.
Dejvické divadlo má pověst nejlepší scény. Máte plán, jak si ji udržet?
Trochu bych se bál připouštět si slovo „nejlepší“. Nemám rád, když se vymezujeme. Přál bych si, abychom byli výborným divadlem, kvalitním a aby se u nás divák cítil dobře. Co pro to budeme dělat? Právě to, že spolu budeme dál pokračovat v práci, hledat co a jak dál, hledat nové impulsy, oslovovat zajímavé lidi - a i sám si budu klást otázku, co vlastně bych rád, aby se na divadle objevilo.
