Jeden z nejvýznamnějších filmových režisérů 20. století Miloš Forman slaví pětaosmdesáté narozeniny. Čáslavský rodák se nejprve uvedl jako tvůrce nové vlny československého filmu 60. let. Světový úspěch a řadu ocenění mu přinesly filmy natočené v exilu. Při natáčení Forman hercům často nedával scénář, aby docílil autentičnosti. Účastníci natáčení ale na spolupráci s ním vzpomínají jako na velký zážitek.
Chtěl být velkým režisérem a dokázal jím být, říká o Miloši Formanovi filmová publicistka
U filmu Miloš Forman začínal jako scénárista, ke konci 50. let koupil Forman z východního Německa první kameru. V té době také potkal Miroslava Ondříčka, který se stal jeho dvorním kameramanem. V polovině 60. let natočil Dobře placenou procházku s duem Suchý-Šlitr.
Celovečerní filmy na sebe nenechaly dlouho čekat a během 60. let se Formanovo jméno na programu kin začínalo objevovat čím dál častěji. Jeho kariéra začala snímkem Konkurs z roku 1963. „On sám trošku s nadsázkou říká, že je to asi nejlevnější a nejvíce neoficiální film, který na Barrandově vznikl,“ řekl vedoucí kina Ponrepo David Havas. Přestože tato práce na pomezí dokumentu vznikla na začátku Formanovy kariéry, už v ní byla podle Havase patrná řada prvků, které provázely i jeho další tvorbu: „Práce s neherci a s fikční realitou, pak třeba i střih, který dělal Miloslav Hájek, slavný český střihač.“
Ještě v tom samém roce mohli diváci zhlédnout i Černého Petra. Miloš Forman říkal, že aby dosáhl autentičnosti scén, jeho herci často neznali scénář. „Ale vyžadovalo to také, aby on sám scénář absolutně brilantně znal a aby ten scénář byl dobrý,“ doplnil Havas. Poté dokázal představitelům postav předat, o čem scéna bude. „V tu chvíli ti neherci trošku věrněji působí na diváka, protože nic nehrají a říkají to svými slovy. Ale zároveň třeba vidíme Vladimíra Pucholta, profesionálního herce, který rytmizuje ostatní neherce okolo sebe.“
Další snímek - Lásky jedné plavovlásky - režisérovi vynesl první nominaci na Oscara. Nominaci získal i první Formanův barevný film Hoří, má panenko. Nakonec ani jeden z jmenovaných cenu nezískal. Podle Havase se ale Hoří, má panenko vyznačuje hned dvěma specifiky. Jedním z nich je scénář, který Forman spolu s Ladislavem Papouškem a Ivanem Passlerem napsal spontánně po návštěvě hasičského bálu. Druhým je absence hlavního protagonisty. „Je to taková mozaika osudů, které se točí okolo jedné osoby,“ míní Havas.
Světový úspěch
Po invazi sovětských vojsk na území Československa a zákazu tvorby emigroval Miloš Forman do Ameriky. Jeho prvním americkým filmem byl Taking Off, který se nesetkal s příliš komerčním úspěchem.
Zlom nastal, když mu v první polovině 70. let přišel poštou román Kena Keseyho, který se stal předlohou pro Přelet nad kukaččím hnízdem. „Tenhle film mi vlastně uskutečnil můj sen, že se mi v Americe něco povedlo,“ komentoval snímek Forman. Přinesl mu stovky milionů dolarů, pět Oscarů a také nové kontakty v Hollywoodu.
„Díky tomu se (Forman) skutečně napojil na hollywoodský průmysl a silné producenty,“ uvedl Havas. Zároveň podle něj Miloš Forman ukázal, že není jen evropským režisérem: „Etabloval se jako režisér filmu, který má rysy americké kinematografie - silného hlavního protagonistu, se kterým jdeme a kterému fandíme.“
Filmový návrat do Prahy
Na přelomu 70. a 80. let viděl Forman v londýnském divadle premiéru hry o souboji geniálního Mozarta s věčně průměrným Salierim. Skoro okamžitě se rozhodl, že ji zfilmuje. Zrodil se tak snímek, který přinesl dalších osm Oscarů, včetně těch za nejlepší film, herecký výkon i režii.
O Amadeovi se hovoří i jako o návratovém snímku Miloše Formana. Přestože se jeho děj odehrává ve Vídni, v roce 1982 ho natáčel v Praze. Její architektura se totiž nejvíce přibližovala osmnáctému století. Ve snímku se tak objevuje Nosticova ulice na pražské Kampě, Invalidovna nebo hlavní sál v budově Senátu. Ještě před uvedením filmu prý Forman tvrdil, že se mu vyplatil právě proto, že se mohl vrátit do rodné vlasti.
Na práci amerických filmařů ale v tehdejším Československu dohlížela státní bezpečnost. „Tak jsem říkal, no, tak já vám na to ruku dám, že já nebudu vyhledávat disidenty. Ale vy mi dejte ruku na to, že když si oni vyhledají mě, že se ani nám ani disidentům nic nestane,“ vzpomínal na natáčení Forman.
„Já mám ráda Amadea, ale také Přelet nad kukaččím hnízdem. A musím říct, že jsem zarytá obdivovatelka Miloše Formana, protože si ho opravdu vážím pro to, co umí a co dokázal. Dokázal opravdu strašně moc a jeho světová pověst tomu odpovídá,“ uvedla filmová publicistka Eva Zaoralová, která se s režisérem zná od roku 1955.
Forman podle ní nemá konkurenci v Česku ani ve světě. „On má v tomhle skutečně zvláštní pozici, což patrně spočívá i v jeho povaze. Chtěl být velkým režisérem a dokázal být velkým režisérem,“ řekla Zaoralová.
Muž tisíce tváří
Na snímku se podílel i blízký přítel Miloše Formana, světoznámý kostýmní výtvarník Theodor Pištěk, který za něj získal Oscara za nejlepší kostýmy. Formana znal v různých prostředích a spojovaly je podle něj film, cyklistika a dobré jídlo. „Miloš Forman je muž tisíce tváří. Když chce, tak umí být nejroztomilejší muž, jakého si dovedete představit. Někdy je strašně protivný,“ charakterizoval režiséra Pištěk. Eva Zaoralová zase tvrdí, že ji na něm přitahoval jeho sebeironický humor.
Na společné natáčení vzpomíná Pištěk jako na velký zážitek. „Nikdy jsem nezažil takovou urputnost a zaujetí pro práci. Tam se nežertuje, nikdo se nezabývá ničím jiným.“ Svému příteli popřál k narozeninám telefonicky už před dvěma týdny. Potěšilo ho prý, že má stále mladý, zdravý hlas. „Ale my jsme trošku herci. My když máme návštěvu, tak děláme, jací jsme štramáci, ale když jsme sami doma, tak naříkáme, co nás všechno bolí. Určitě má nějaké drobné zdravotní starosti, které patří k věku, ale z toho telefonu jsem měl pocit, že je na tom psychicky dobře,“ řekl.
Narodil se 18. února 1932 v Čáslavi. Jeho rodiče zemřeli v koncentračním táboře, on sám pak společně s bratry vyrůstal v internátní škole, kde se potkal třeba s Václavem Havlem nebo Ivanem Passerem.
Vystudoval dramaturgii na FAMU a krátce pracoval v televizi. Postupně natočil snímky Konkurs a Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1966) a konečně Hoří, má panenko (1967). A byl to právě posledně jmenovaný film, který se stal jeho „legální letenkou do Ameriky“.
Za mořem však čekalo vystřízlivění. Taking Off z roku 1971 v kinech naprosto propadlo. Sám Forman neúspěch komentoval slovy: „Moje filmařské instinkty byly příliš české. V každém případě jsem musel změnit styl práce.“
Jeho další snímek, Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), posbíral hned pět Oscarů ve všech hlavních kategoriích. Následující Vlasy (1979) ani Ragtime (1981) sice tak strhující úspěch neměly, ale Amadeus (1984) a osm Oscarů vrátili Formana zpátky na vrchol světového filmového umění.
Snímky Valmont (1989), Lid versus Larry Flynt (1996), Muž na Měsíci (1999) a konečně ani Goyovy přízraky (2006) Amadea nepřekonaly. Dlouho plánovaný film Mnichovský přízrak pak nakonec skončil ve stadiu příprav.
V dubnu 2007 mělo v Národním divadle premiéru nové nastudování jazzové opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka, které spolurežíroval se svým synem Petrem Formanem.
Z manželství s herečkou Věrou Křesadlovou má Miloš Forman dvojčata Petra a Matěje. V současnosti žije s manželkou Martinou a dalšími dvojčaty Jimem a Andym na farmě v Connecticutu v USA.