Praha - Na pódiu střídá saxofon s kytarou stejně lehce jako češtinu s němčinou. Mikoláš Chadima se na nezávislé scéně českého rocku pohybuje víc jak tři desetiletí a patří mezi její klíčové osobnosti. Rockový saxofonista, kytarista a skladatel se narodil 8. září 1952.
Chadimu vždy lákaly nevyzkoušené prostory, jeho skladby byly a jsou nekonformní, experimentující a někdy i těžko stravitelné. Nepodléhají zahraničním vzorům a dobovým trendům a oslovují bez ohledu na čas.
Českou hudební scénu v 70. letech 20. století pomáhal utvářet jako člen Extempore (článek na webové encyklopedii rocku najdete zde) a totální improvizaci se věnujícímu triu Kilhets: „Bigbít byl ideová diverze západních špionážních center, zakazoval se, jak to jen šlo. A tím víc mě přitahoval.“
Postupně prošel různými kapelami, např. Yellow Defect, Inrou, Elektrobus, aby si 1982 založil vlastní soubor MCH Band a natočil průkopnická alba 198Four Well ?! či Gorleben. Kvalitou však vynikal i Karneval ze závěru 90. let.
Na novějším albu Tagesnotizen z roku 2002 Chadima zhudebnil texty východoněmeckého disidentského básníka Jürgena Fuchse: „Myslím si, že Fuchsovy texty jsou stále aktuální. Vždyť Gorleben napsal v západním Německu už jako emigrant, když viděl, jak demokratická policie tluče demokratickou mládež.“
K muzice chebského rodáka (narozen 8. září 1952, jeho otec byl akademický malíř) kdysi přivedla touha po „obdivu davů“ a vědomí, že rock je rebelská záležitost. Znamenal pro něj specifický způsob života. Od roku 1956 žije v Praze.
Aby se člověk táhnul někam ke všem čertům?
Texty z komponovaného pořadu Chadimy a skupiny Extempore pod názvem Milá čtyř viselců kolovaly po vysokoškolských kolejích a příběh komtesky Marty, prchající během třicetileté války před nemilovaným ženichem a prožívající dramatická dobrodružství se čtyřmi loupežníky, dodnes neztratil vtip a svěžest.
„Za bolševika na nás chodilo hodně lidí. Měli jsme prostě štěstí, že je to zajímalo. Dneska si spíš pustí v počítači hru nebo nějaký film - ale jít na koncert? Aby se člověk táhnul někam ke všem čertům a ještě riskoval problémy s policajty?“
Vzhledem k Chadimově aktivitě v disentu (mimo jiné podepsal Chartu 77) musel jeho MCH Band dlouhá léta vystupovat pouze na hluboce ilegálních akcích. Pražskému publiku se představil až v lednu 1989 na benefičním koncertu pro zemětřesením postiženou Arménii.
Až do roku 1989 pracoval Chadima v Národním technickém muzeu v Praze jako tiskař a referent v oddělení polygrafie. Od začátku devadesátých let je umělcem na volné noze. Též napsal knihu s příznačným názvem Alternativa, která přináší zajímavý, byť hodně osobní pohled na tuzemskou hudební scénu v sedmdesátých letech a na počátku osmdesátých let.
Kolik je tu najednou bojovníků proti komunismu…
Dnes Chadima stále píše hudbu, vydává své nahrávky a koncertuje doma i v zahraničí. Mimo svůj band vystupuje v česko-slovenském projektu XAFOO s Juliusem Fujakem, s Trip Dub Thcore kapelou Dekadent Fabrik a s Pavlem Richtrem.
„Hlavně jsem šokován, kolik je tu najednou bojovníků proti komunismu. Z toho jsem šokován. Škoda, že jich tu nebylo tolik v 70. letech, to by ten komunismus padl,“ uvedl nedávno Chadima v rámci dokumentu Svědectví o svobodě. „Taky jsem trochu zpruzenej z toho, jak se zas vytvořila nová vládní idea a ekonomická doktrína - a neexistuje žádná jiná.“
Je ženatý s Martou Chadimovou, se kterou je spojena jedna z nejznámějších restitučních afér v ČR, a mají dceru Justinu. A stále zůstává tím, kým byl v dobách českého undergroundu podle publicisty Jiřího Černého: „…něco jako maják. Vždy do daleka svítil pevným charakterem, hudební zarputilostí a věrností sobě samému.“
