Praha/Brusel - Za velkého zájmu široké veřejnosti probíhá v Belgii ojedinělá a obsáhlá výstava s názvem Dekadence Bohemian Lands 1880 - 1914. Jedná se o nejobsáhlejší výstavu českého umění v zahraničí za posledních 10 let. Ačkoli se tímto kulturním projektem prezentuje Česká republika, jedná se v podstatě o pionýrský počin, neboť dosud nikdy takto velkou výstavu národních kulturních památek neiniciovala a nerealizovala soukromá instituce. Autorem a organizátorem projektu je společnost Arbor vitae societas ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví, Hôtel de Ville v Bruselu a Musée provincial Félicien Rops v Namuru. Kurátorem je Otto M. Urban.
V Belgii je výstava rozdělena na dva vzájemně se doplňující soubory. První obsáhlejší soubor děl zahrnující dvě témata zaměřená na nitro umělce a agonii individua, je instalován na bruselské radnici. Druhý soubor, inspirovaný démonem lásky a sexualitou, byl představen v Musée provincial Félicien Rops v Namuru ležícím 65 km jihovýchodně od Bruselu.
O těžkostech a složitosti uspořádání takto široce koncipovaného kulturního projektu hovořili pro web ČT24.cz koordinátorka projektu Karolina Truhlářová a jednatel společnosti Arbor Vitae Martin Souček.
"Úplně prvotní idea uspořádat takovouto výstavu vznikla téměř před dvaceti lety, kdy jsme se seznámili s Otou Urbanem. Začalo to postupně mapováním jednotlivých osobností, které do dekadence nějakým způsobem patří. Postupnými krůčky se nám podařilo vytvořit výstavu V barvách chorobných, která byla v Obecním domě. Byla to veliká expozice, obsahovala na 650 děl a stala se vlastně kulturní událostí roku 2007 v Praze," upřesnil Souček.
„Přenést tuto výstavu do Bruselu a Namuru nebylo vůbec snadné. Museli jsme uskutečnit mnoho zápůjček z Moravy i Čech. Máme asi 16 zapůjčitelských institucí ze státní sféry a také 12 zapůjčitelů ze soukromého sektoru. Všechno jsme to vozili na jedno místo do Prahy. Památník národního písemnictví nám poskytl svůj depozitář. Uspořádat pak z toho výstavu v Belgii znamenalo vlastně vytvořit dvě výstavy najednou, protože každá instituce, ať už v Bruselu nebo v Namuru, měla jiné podmínky. Navíc vyvézt takové množství věcí, které jsou národní kulturní památkou, je neuvěřitelná práce a zodpovědnost. Bylo to opravdu strašně náročné, zvládlo se to hlavně díky osobnímu nasazení všech zúčastněných,“ přiblížila těžkosti Karolína Truhlářová.
Podle ní výstava nedokumentuje jenom konkrétní výtvarné počiny, ale i sběratelské. „Je velmi zajímavé, že v Čechách existovali sběratelé umění, kteří se orientovali na určité období. Za informaci stojí také upozornění právě na sběratelské osobnosti, které byly hodně vzdělané, osvícené a inspirující,“ upozorňuje dále koordinátora projektu.
„Navíc dekadence, tak jak ji pojímáme, je živý organismus a stále přicházíme na nové věci, o které doplňujeme zápůjční seznamy a snažíme se, aby každá další výstava byla jiná. Další naší vizí je zpracovat téma dekadence ve výtvarném umění z let 1880 až 1914 ve středoevropském měřítku. Tzn. doplnit to o rakouské, maďarské, polské zápůjčky a vytvořit mezinárodní výstavu, která by mapovala celý prostor bývalého Rakouska-Uherska. Na přelomu 19. a 20. století vznikalo něco, co už tehdy bylo internacionální. Čeští umělci tehdy nebyli žádní epigoni, ale byli součástí evropského kontextu,“ uzavírá Martin Souček.
Pojem Dekadence
se objevil nejprve jako označení sociálního fenoménu provázejícího pocit civilizačního úpadku, celkového mravního, politického a hospodářského života společnosti. Dekadence představovala světový názor a životní postoj umělců, zejména literátů poslední třetiny 19. století a začátku 20. století. Z dekadence vyrůstaly samostatné umělecké a literární směry konce 19. stol. - symbolismus, impresionismus, expresionismus, novoromantismus, prerafaelismus, lartpourlartismus.
