Co psát a co ne? Jak do obsahu médií zasahovala nebo ještě stále zasahuje cenzura? Ústav pro českou literaturu Akademie věd veřejnosti odhalil výsledky šestiletého výzkumu literární cenzury v českých zemích. Čtenáři je najdou v rozsáhlé monografii V obecném zájmu (Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749–2014).
Dva svazky mají celkem 1661 stran. První česká vědecká publikace se věnuje různým formám cenzury a regulace literární komunikace v časovém záběru „od Antonína Koniáše po rappera Řezníka“. Výklad tedy pokryje dalekou minulost až do současnosti, která je značně ovlivněna internetem, jenž je zcela novým nástrojem v konzumaci informací.
Publikace je vrstvená na dvě úrovně. Rámcové kapitoly čtenáři popisují cenzurní instituce a jejich praxi v daném období. To vše je zasazené do kontextu doby. Na každou kapitolu navazují bloky případových studií, které se zaměřily na konkrétní procesy cenzury v detailu a otevírají problémové pole výkladu směrem k „měkčím“ formám společenské regulace.
Čeští autoři se nemuseli přizpůsobovat alespoň v zahraničních nakladatelstvích. Dostat exilovou literaturu přes hranice mohl být velký problém, a tak ho třeba edice Kolibřík vyřešila knihou o velikosti krabičky cigaret. Čtenář se ale neobešel bez zvětšovacího skla. Po Sametové revoluci se pod drobnohledem státu ocitly například antisemitské publikace.
