Rodina, kolegové i veřejnost se v pondělí loučí s Jiřím Stránským. Spisovatel a odpůrce totality zemřel 29. května ve věku 87 let. Dopoledne za něj sloužil mši kardinál Dominik Duka v zaplněném kostele Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí v Praze. Rakev s ostatky vynesli poté skauti v doprovodu rodiny a řádových sester. Oficiální pohřeb se uskutečnil odpoledne ve velké obřadní síni strašnického krematoria.
„Byl mužem větru, ne trávy.“ Česko se rozloučilo s Jiřím Stránským
„Děkujeme, že obohatil naše celé společenství, že obohatil naši kulturu, že obohatil život v této zemi opravdovým statečným životem,“ pronesl při mši kardinál Duka. Připomněl, že osud Jiřího Stránského nebyl procházkou, ale úporným hájením pozic, které nemůže opustit ten, kdo chce být čestným a charakterním člověkem. Osobní vzpomínku připojil na mši i poslanec Karel Schwarzenberg a herec Jan Potměšil.
Stránského dcera Klára Formanová svému otci poděkovala za dary, které jí do života dal. Mezi nimi zmínila uvědomění si hodnoty svobody a pravdy, ale třeba i umění neohnout hřbet, ctít jinakost, pomáhat druhým, nebýt lhostejný k dění kolem, nelitovat se a rozeznávat bezpráví. „Zdá se, že tvoje alergie na komunisty je dědičná,“ zmínila stejně jako později i její bratr Martin Stránský. Poslední slova přednesla Stránského vnučka Antonie Formanová, četla báseň Píseň o tvé ruce, kterou Stránský napsal z vězení své ženě Jitce.
GALERIE
rozloučení s jiřím stránským
Rakev s ostatky vynesli skauti po ukončení mše z Týnského chrámu ven, kočár s koňmi ji pak převezl přes Staroměstské náměstí ke kostelu svatého Mikuláše, kde byla naložena do pohřebního vozu.
Posledního rozloučení ve strašnickém krematoriu se vedle rodinných příslušníků a přátelzúčastnil například poslanec Karel Schwarzenberg, zástupci Konfederace politických vězňů, předseda českého PEN klubu Jiří Dědeček, ředitel Centra DOX Leoš Válka, bývalá první dáma Dagmar Havlová, filmařka Olga Sommerová nebo herci Jiří Schmitzer a Martin Dejdar, kteří hráli v televizním seriálu Zdivočelá země podle Stránského knihy. Reprodukovaná seriálová píseň v podání Marty Kubišové při obřadu také zazněla.
Spisovatelem z nenávisti
Stránský ve svých dílech čerpal z vlastních zkušeností člověka, který byl za komunistického režimu dvakrát uvězněn. Už jako student gymnázia se zapojil do květnového povstání v roce 1945. Za komunistické totality pak byli zatčeni Stránského otec Karel i bratr Jan a nakonec i Jiří Stránský sám. V roce 1953 byl odsouzen za velezradu a na svobodu se dostal až v roce 1960 na amnestii. V první polovině sedmdesátých let byl uvězněn znovu.
Byl mužem, jak by řekli Číňané, větru, a ne trávy. Nikdy se neohýbal, ale určoval, jak se máme na svět dívat, a nepodvolil se žádným tlakům.
Sám o sobě říkal, že byl doktorem vězeňských věd. Za mřížemi se potkal s tehdejší intelektuální elitou, literáty Janem Zahradníčkem či Františkem Křelinou, generálem Tomášem Sedláčkem.
„Stránský byl pořád vězněn v kobkách pro neposlušné. A Sedláček mu vymyslel krásný trik. Poradil mu: ‚Nejlepší bude, když náčelníkovi vězení řekneš, že se na to těšíš, že si tam aspoň odpočineš od práce.‘ A když to udělal, už se do korekce nikdy nedostal, protože mu do spisu napsali, že si to užívá,“ uvedl ke Stránského věznění novinář Karel Hvížďala.
Jiří Stránský je například autorem knihy Zdivočelá země, podle níž vznikl zmíněný stejnojmenný televizní seriál popisující poválečné osídlování českého pohraničí. Byl také autorem scénářů k seriálům a filmům, mezi nimiž byly Tábor Černého delfína, Bumerang či Kousek nebe. Napsal i řadu próz, letos vydal knihu Štěstí napodruhé, která navázala na soubor povídek Štěstí z roku 1969. Na kontě má i rozhlasové hry, fejetony a překlady z angličtiny.
Zásadní pro Stránského spisovatelskou tvorbu bylo setkání s básníkem Zahradníčkem ve vězení. Právě on ho svou radou navedl k psaní. „Jiří Stránský byl plný nenávisti k režimu, který všechno rodině zničil. A Zahradníček mu řekl: ‚Nenávist každého požere, to bys umřel, to nejde, musíš s tím něco udělat, můžeš se z něčeho vypsat. Části vnitřní negativní energie se tak zbavil, bohužel až posledních třicet let pak mohl všechno to, co nasbíral, ze sebe vypustit,“ podotýká Hvížďala.
Děkuji ti za tvůj příběh. Děkuji ti, že jsi dokázal přetavit bolest, utrpení, křivdy, lži a ponížení, které tě potkaly v komunistickém bezpráví v míře vrchovaté, v poznání.
Za své dílo i občanské postoje si vysloužil řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy a za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění – Řád Stříbrného vlka.