V 87 letech zemřel ve středu spisovatel, scenárista, překladatel a bývalý politický vězeň Jiří Stránský. Informaci serveru Deník N potvrdil ČTK předseda Českého centra mezinárodního PEN klubu Jiří Dědeček.
Jiří Stránský je například autorem knihy Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný televizní seriál. Ve svých dílech čerpal z vlastních zkušeností člověka, který byl za komunistického režimu dvakrát uvězněn.
Napsal řadu próz, byl autorem scénářů k seriálům a filmům a spoluautorem dokumentu Ztráta paměti. Na kontě má i rozhlasové hry, fejetony a překlady z angličtiny.
„Tu radost jim neuděláme.“ Motto, které Jiřímu Stránskému prý zabraňovalo dát před těmi, kteří ho ponižovali, najevo, že je ponížený. V roce 2016 se stal laureátem Ceny Arnošta Lustiga. Udělována je za odvahu, statečnost a lidskost.
„Musíš se zbavit touhy se mstít“
Stránského otec, významný pražský advokát, pocházel ze starobylého českého šlechtického rodu, matka byla dcerou prvorepublikového předsedy vlády Jana Malypetra. Stránský (* 12. srpna 1931) vyrůstal v prostředí, v němž se potkávaly politické i umělecké osobnosti. Po únorovém puči 1948 byla rodina perzekvována. Zatčen byl Stránského otec i bratr, on sám byl vyloučen z gymnázia a rodina se musela vystěhovat z Prahy.
„Mám dvě kréda, jimiž se řídím,“ uvedl Jiří Stránský u příležitosti svých osmdesátin. „Jedno mě naučil kriminál a to zní, že je škoda každého dobrého slova, které se neřeklo. To druhé mě naučil básník Jan Zahradníček.“
Stránský byl od mládí zapřisáhlým odpůrcem totalitních režimů. Jako student gymnázia se zapojil do květnového povstání v roce 1945. Za komunistické totality pak byli zatčeni Stránského otec Karel i bratr Jan, a nakonec i Jiří Stránský sám.
V roce 1953 byl za vykonstruované obvinění z velezrady odsouzen k osmi letům vězení a na svobodu se dostal až v roce 1960 na amnestii. Předtím prošel několik pracovních táborů, včetně jáchymovských dolů. V roce 1974 byl za údajné rozkrádání znovu odsouzen na tři a půl roku, propuštění se dočkal po polovině trestu.
Spisovatelem ve zdivočelé zemi
Za zdmi vězení se Stránský setkal s tehdejší intelektuální elitou. Básník Jan Zahradníček jej dokonce ovlivnil v rozhodnutí psát. Stránský ale říkal, že se stejně jako Josef Škvorecký nepovažoval za spisovatele, ale za vypravěče. Přestože byl dvakrát vězněn, svou první sbírku povídek nazval Štěstí.
Až do listopadu 1989 byl zakázaným autorem. Napsal řadu próz (mimo jiné Povídačky pro Kláru, Přelet, Tichá pošta) a scénářů (Tábor Černého delfína, Bumerang, Kousek nebe). Z jeho románů Zdivočelá země o osidlování pohraničí po roce 1945 a dalších poměrech v něm a Aukce, ve kterém osudy hrdinů dovedl až do konce 80. let, vznikl televizní seriál.
V roce 1990 se stal členem českého PEN klubu a od roku 1992 mu po téměř 14 let předsedal. Byl také členem Konfederace politických vězňů a od února 2000 až do roku 2006 zasedal v Radě Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj kinematografie.
Za svoji činnost i občanské postoje získal řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy. Za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění – Řád stříbrného vlka. Ve stejném roce pak Stránský získal medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění).
Byl laureátem Ceny Karla Čapka, v roce 2015 se stal Rytířem české kultury a před třemi lety dostal Cenu Arnošta Lustiga.
Štěstí napodruhé
Nedávno vydal novou knihu nazvanou Štěstí napodruhé, která navázala na soubor povídek Štěstí z roku 1969. Drtivá většina výtisků byla tehdy zabavena a zničena. „Štěstí napodruhé je taková podivná knížka, kde je všechno možné včetně devadesátiminutového scénáře na němý film. Texty jsem napsal ještě v kriminále, ale našel jsem je až při stěhování po úmrtí mé ženy v roce 2010,“ řekl letos v lednu Stránský.
S manželkou Jitkou, která byla architektka, žil Stránský od roku 1960 až do její smrti v roce 2010. Narodily se jim dvě děti – syn Martin a dcera Klára. Vztah mezi Stránským a jeho ženou byl silný a trvalý, již před svatbou jej sedm let navštěvovala ve vězení.
