Praha - Veselými paničkami windsorskými začaly koncem června Letní shakespearovské slavnosti. Od 7. července se k nim v Praze přidá i BOUŘE, nejvýznamnější hra Shakespearova pozdního období, v níž dramatik bilancuje svůj život i tvorbu. Na nádvoří Hudební fakulty AMU na Malostranském náměstí 13 se titul hraje až do 26. července.
Na programu festivalu je Bouře už třetí sezónu a podle pořadatelů to bude zřejmě naposledy. Jak uvádí mluvčí festivalu Magdalena Bičíková, pokud její produkce na otevřené scéně nezhatí počasí, dočkají se letos diváci už její sté reprízy.
V představení v režii Jakuba Korčáka exceluje Jan Tříska v úloze otroka Kalibana. „Kolikrát mám pocit, že Kaliban je můj starý známý, něco jako kamarád,“ říká Jan Tříska. „Tak jako klavírista stále driluje pasáže koncertu, který už předtím hrál nesčetněkrát, tak si i já přehrávám svůj text stále znovu,“ dodává.
Postavu naivního, ale i krutého otroka Kalibana - „obludu“, „netvora“ a „pihovatou zrůdu“-, kterého teprve civilizovaný šlechtic Prospero a jeho dcera Miranda naučili lidskou řeč, ztvárnil už v inscenaci Guthrie Theatre v Minneapolis v roce 1981. Svou roli tedy uměl mnohem dříve anglicky než česky. „Bouře je čarovná pohádka. Jako kouzlem zobrazuje náš přízemní život,“ říká Jan Tříska.
Hlavní roli blazeovaného šlechtice Prospera s nadhledem ztvárňuje slovenský divadelník Martin Huba. Ten se s Třískou poprvé setkal při přípravě Krále Leara, jejž v roce 2002 režíroval a jímž se významně zasloužil o Třískův velkolepý comeback na české jeviště. „S Honzou Třískou nás myslím spojuje podobná posedlost, s jakou oba ke své práci přistupujeme,“ říká Martin Huba, podle něhož zdar inscenace závisí právě na tom, aby se podobně zasažení lidé dokázali „vyčuchat“. Stejně jako Tříska i on hraje bez alternace po jednadvacet letních večerů.
Krásnou a nevinnou Mirandu, Prosperovu dceru, hraje Zuzana Kajnarová v alternaci s Antonií Talackovou, v dalších rolích uvidíme Adriana Jastrabana, Pavla Kikinčuka, Jiřího Hánu, Filipa Čapku a další.
Režisér Jakub Korčák o hře:
"Bouře je krásná hra se silnou poezií. Může být nazírána jako hra o síle a záludnosti divadla, jako politická hra o kolonialismu a věčném mocenském boji, jako absurdní modelové drama o historii světa a šíleného lidstva, které bloudí v zajetí klamu a sebeklamu… V Bouři ale můžeme vidět i obraz rozervané lidské duše. Svár protikladných sil, který v ní probíhá, vede nakonec k vnitřní proměně člověka.
