Velká Británie/Praha – Pokud si fanoušci Black Sabbath mysleli, že se původní sestava v čele se zpěvákem Ozzym Osbournem už nikdy nesejde, pěkně se spletli. K jejich radosti vydává formace po víc jak třiceti letech novou desku, která nese jednoduchý název 13. Na pultech je k dostání právě ode dneška. Jaká bude? Čeští fanoušci si ji mohou naživo poslechnout už 7. prosince v pražské O2 areně.
Ozzy Osbourne, Tommy Iommi, Geezer Butler a Bill Ward nebyli ve studiu od nahrávky Never Say Die z roku 1978 nikdy kompletní. A popravdě ani u „třináctky“ nebudou. Bicmana Warda nahradí kolega z Rage Against the Machine Brad Wilk.
Ačkoliv to tak zpočátku nevypadalo, bubeník Ward se slavného comebacku odmítl zúčastnit, a to kvůli údajným sporům o smlouvu. Ward před nahráváním veřejně oznámil, že se k reunionu nepřipojí, pokud nedostane rozumný kontrakt, který by mohl podepsat. Jaké vyjednávání probíhalo mezi členy kapely dál, se neví. Každopádně o nějaký čas později se zbylí členové nechali slyšet, že nemají jinou možnost, než svého kolegu nechat jít a nadále s ním nespolupracovat. Zároveň však zdůraznili, že jejich dveře zůstanou Wardovi vždy otevřené, a tudíž se zdá, že podmínky smlouvy nevyhovovaly hlavně bubeníkovi.
Hořlavé číslo 13
Producentské taktovky se na 13 ujal Rick Rubin, který už vedl Aerosmith, Metallicu, System of a Down a další rockové či metalové legendy. Za zdánlivě jednoduchý přebal desky zodpovídá londýnské studio Zip Design. Byl to konkrétně Spencer Jenkins, jenž vytvořil z proutí osm stop vysoký model čísla 13, který následně podpálil na venkově v Buckinghamshiru. Plameny šlehaly několik metrů vysoko a byly údajně vidět na míle daleko. Okamžik zachytil fotograf Jonatan Knowles.
Na novém materiálu začali prý Black Sabbath pracovat už v roce 2001, avšak Ozzyho odvolaly povinnosti sólové kariéry a následná televizní reality show Osbourneovi zobrazující soukromý život jeho rodiny. Ostatní členové se tedy vrhli do dalších projektů a nahrávání se zrušilo.
Jak ale vypadá jejich kooperace ve studiu dnes? „Je to úplně jiné nahrávání,“ přiznal Tony Iommi. „Dřív jsme neměli mobilní telefony, které by zvonily každých pět sekund. Když jsme začínali, neměli jsme nic. Všichni jsme kopali za tu samou a jedinou věc, ale dnes už má každý na práci spoustu dalších věcí. Je to zábava, dobře se pobavíme, ale od minulých časů se to zkrátka liší,“ vysvětlil.
Zdá se, že se dílo i navzdory dalším aktivitám všech Sabbathů podařilo. V zahraničí deska prozatím sklízí vcelku pozitivní hodnocení.
