Uherské Hradiště - Maďarský režisér Benedek Fliegauf, který patří k mezinárodně nejuznávanějším filmařům současnosti, připravuje film nazvaný Walk Through. Snímek popíše planetu, ale již bez lidí. Přežívají sice ještě zbytky společnosti, ale vládu nad Zemí už neodvratně přebírá příroda. Je to takový fiktivní dokument postapokalyptické doby, uvedl Fliegauf v Uherském Hradišti, kde je hostem 38. ročníku Letní filmové školy.
Benedek Fliegauf doufá, že se celý systém zhroutí
Podle Fliegaufa je současný systém neudržitelný a planeta se řítí do zkázy. „Téměř jsem vítal tu krizi, protože jsem doufal, že se celý systém zhroutí. Přestože mě samotného to zasáhlo negativně. Koupil jsem si na hypotéku domek a přišel jsem o něj, protože jsem jej kvůli krizi nebyl schopen splácet. Ale myslím si, že když se systém zhroutí, tak na zelené louce můžeme vybudovat nový, který by byl pro lidi příznivější a ve kterém by se jim lépe žilo,“ domnívá se maďarský režisér.
Upozornil ale na to, že nehoruje pro války. „Sám mám děti a válku nechci. Myslím si ale, že nemůžeme pokračovat tím způsobem, jakým žijeme nyní. Zhroucení systému je nevyhnutelné a cítím, že to nad námi visí,“ doplnil Fliegauf.
Ekologické zemědělství a mírný optimismus
V posledních pár měsících se z něj ale prý stal „mírný optimista“. Důvodem je snaha lídra EU Německa o ekologické zemědělství a další podobné aktivity. „Myslím, že to jsou myšlenky, které by se mohly prosadit jako móda. Ostatní svět vždycky kopíroval myšlenky, které přišly z Evropy.“
V srpnu osmatřicetiletý režisér nestudoval filmovou školu, k filmu se dostal přes práci asistenta režie v televizi. Za debut Houština získal několik cen na Berlinale 2003. Za Dealera tam o rok později dostal Cenu publika a na dalších přehlídkách ceny za režii. Jeho snímek Mléčná dráha byl v roce 2007 oceněn Zlatým leopardem v Locarnu.
Před dvěma lety natočil psychologické drama s prvky sci-fi Lůno. Ve svém zatím posledním filmu Je to jen vítr se konečně přesunul i na půdu své domoviny. Neprofesionální herci v něm hrají romskou rodinu, která na maďarském venkově čelí rasistickým útokům.
„Nečekaně jsem získal intelektuální prestiž i doma“
Film je inspirován skutečnými událostmi a zachycuje jeden den ze života romské rodiny v atmosféře strachu z útoků neonacistů, při kterých bylo zabito šest lidí, včetně žen a dětí a desítky dalších byly zraněno. Fliegauf se plně soustředí na vykreslení napětí, které ve společnosti vládne.
V únoru za něj režisér dostal Velkou cenu poroty na festivalu Berlinale. „S filmem Je to jen vítr jsem zcela nečekaně získal intelektuální prestiž i doma. Je to můj první maďarský film, ty předchozí jsou abstraktní, odehrávají se v imaginárních světech,“ řekl režisér.
Jeho filmy, které jsou jednou z událostí na programu letošní LFŠ, jsou specifickým požitkem pro ucho i oko. Fliegauf na Slovácku zatím stihl návštěvu akvaparku, projížďku na skateboardu, ochutnávku vína i uvedení svého debutu Houština. V Uherském Hradišti se zdrží do středy.
…a především Béla Tarr
LFŠ v několika posledních ročnících soustavně mapuje maďarský film - hlavně skrze retrospektivy v rámci sekce Visegradský horizont. V roce 2009 byl představen maďarský satirik Péter Bacsó, v roce 2010 pak jeden z největších talentů současné maďarské kinematografie Szabolcs Hajdu a především v kompletní retrospektivě filmový filozof Béla Tarr. Po drobné odmlce v roce 2011 se festival k maďarskému filmu vrací s rozsáhlou sekcí, jež je zaměřena i na starší filmy tohoto teritoria.