Objevem loňské filmové sezony se stal Adam Martinec. Za krátkometrážní příběh inspirovaný skutečnou tragédií posbíral zásadní tuzemská filmová ocenění. Student FAMU nyní připravuje svůj celovečerní debut, který bude zároveň jeho absolventským snímkem na katedře režie. Točí se kolem zabijačky.
Banality jsou někdy fatální. Nadějný filmař Adam Martinec chystá celovečerní zabijačku
Adam Martinec připravuje celovečerní debut (zdroj: ČT24)
Původně měl jednatřicetiletý filmař v plánu pustit se do dalšího krátkého titulu, ale díky úspěchu nazrál čas pro celovečerní počin. Filmařské ceny podle něho nejsou jen pozitivním impulsem pro štáb, že jejich práce měla smysl, ale také pomáhají při financování dalšího natáčení.
„Film je drahá věc, někdo ho musí zaplatit a toho někoho musíte přesvědčit a cena je docela dobré razítko, že už se to povedlo. A také všichni herci i lidé ze štábu najednou víc věří tomu, že jste schopný dát něco do kupy. Je důležité obklopit se tou energií, protože film sám neudělám,“ upřesnil Martinec.
Rituál zabijačky ve vykořeněném kraji
Stejně jako k předchozím dvěma snímkům, i k celovečernímu debutu si píše scénář. Vychází totiž z rodného česko-polského pohraničí. Nový příběh se odehrává na Osoblažsku, Martinec tamní kraj popisuje jako vykořeněné místo v bývalých Sudetech.
„Často se tam vracím. Periferie Osoblažska mi přijde fascinující, nevytěžené prostředí, je to prostě ostrov uprostřed ničeho. Je daleko z Česka i z Polska. Lidé odtamtud buď odjíždějí, nebo tam umírají, moc nového se neděje, přitom je to krásný kraj a žijí v něm krásní lidé,“ vysvětluje.
Do tohoto prostředí zasadil příběh o zabijačce. „Během jednoho dne se po dlouhé době setká celá rodina, všechny ty světonázory do sebe naráží,“ vysvětlil, proč si vybral zrovna tento námět. „A navíc rituál zabijačky je ohromně zajímavý. Rituály jsou obecně zajímavý fenomén, který bychom měli opečovávat,“ dodává.
Anatomie češství
Martincův předchozí snímek, oceňovaná Anatomie českého odpoledne, byl vnímán jako skupinový portrét češství. Jak přesně se mu naši povahu a postoj ke světu povedlo vystihnout, si režisér uvědomil, když dvacetiminutový příběh pustil svému známému – cizinci, který dlouhodobě žije v Česku.
„Byl nadšený, říkal: ‚Vždycky jsem měl problém popsat lidem u mě doma, kdo ti Češi jsou, teď mám skvělý portrét toho, kdo jste.‘ Na jednu stranu mi to udělalo radost, protože o to tak trochu šlo, na druhou stranu jsem byl zoufalý, že to opravdu takhle cítí,“ přiznává Martinec.
Nicméně soudí, že i když jeho film nevyznívá pro Čechy jako dobrá vizitka, tak jakákoliv traumatická zkušenost, jedno jestli kolektivní, nebo individuální, může lidi posílit. Pokud se s ní dobře popasují.
Zmíněná Anatomie českého odpoledne z takové zkušenosti vycházela. Opírala se o skutečnou tragickou událost z roku 2018, kdy v jezeře Lhota utonuli dva chlapci. „Tématem je určitě lhostejnost,“ připouští režisér, „ale i další patologické prvky chování ve společnosti, s nimiž mám problém, jako nedostatek respektu, sounáležitosti, ochoty pomoct, obecně slušnosti. Myslím, že se na mnoha místech naší společnosti, a někdy i na těch nejvyšších, bohužel vytrácí.“
Ovlivněn Formanem i Hrabalem
Jako režisér netrvá na doslovném dodržení scénáře. Beru ho spíše jako návod pro porozumění. „Ale když se točí, je ohromné dát prostor hercům, a úplně nejlépe nehercům, kteří se svým jazykem a svou energií zachovají autenticky,“ poznamenává. Pravdivost podle něho nenapíše nikdo lépe než sám život.
Kombinování herců s neherci (do prvního studentského snímku obsadil třeba svého otce), prostor pro improvizaci a mísení tragiky s komikou bylo vlastní i Miloši Formanovi. Mladý filmař přiznává, že je ovlivněný československou novou vlnou i hrabalovskou poetikou.
„Kdy se zachycuje život ve své košatosti tak, že banality někdy vedou k absolutně fatálním důsledkům, kdy se setkává něco velice jemného, prchavého a každodenního s něčím, co je naprosto zásadní pro lidský život, jako je smrt, narození, láska,“ upřesnil.
Cukr a sůl v životě i ve filmu
Taková byla už jeho krátkometrážní prvotina Cukr a sůl. Příběh o partě stárnoucích chlapíků a jejich nevyrovnání se se smrtí měl premiéru na festivalu v San Sebastianu, v Karlových Varech ho označili za jeden z nejvtipnějších snímků daného ročníku.
„Smrt a způsob, jakým odcházíme ze světa, jsou celkem tabuizované, přestože to je skoro přirozenější než narození,“ domnívá se Martinec. „Život je smutný i veselý v jednu chvíli a podle mě, když i film je takový, že nabízí na jedné ploše co nejširší paletu barev, tak pak je teprve zajímavý,“ nepochybuje.
Přehrajte si: Cukr a sůl (zdroj: ČT24)
Film mě naplňuje
Už za Cukr a sůl si vysloužil nominaci na Českého lva, za Anatomii českého odpoledne dokonce dva získal a k tomu přidal Cenu české filmové kritiky. Na FAMU ho přitom paradoxně přivedly neúspěchy při studiích na jiných školách.
„Ale velice rychle jsem pochopil, že je to něco, co mě ohromně fascinuje, že mě to naplňuje a že pokud bych se mohl věnovat filmu celý život, tak bych byl nejšťastnější člověk na světě,“ uzavírá Martinec. Zatím má dost práce i nabídek.