Praha - Historicky první přímá volba prezidenta skončila a společností skutečně zahýbala. Střet mezi prezidentskými kandidáty Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem totiž společnost rozdělil a lze to dokumentovat i na náladách mezi umělci, celebritami a veřejně známými osobnostmi. Právě oni se totiž výrazně než kdy jindy zapojili do volební kampaně obou kandidátů. Od voleb už uplynul víc než týden a Miloš Zeman se připravuje na inauguraci. Emoce vyhnané během kampaně na maximum se ale utišují jen pomalu a obtížně.
Angažmá emocí - umělci ve službách politiky
Svěrák, Koller, Třeštíková, Vojtek nebo Rottrová, to je jen malá část umělců, kteří propůjčili své jméno kampani Karla Schwarzenberga. Na straně Miloše Zemana zabojovaly jiné známé tváře - třeba Vašut, Hůlka, Slováček nebo Bohdalová. Podle jedněch angažovaní umělci, kterým není lhostejné, kam společnost směřuje, podle druhých „kulturní úderka“, která se zasloužila o to, že prezidentská kampaň byla přehnaně emotivní a vyostřená. A emoce neopadly ani po volbách.
Sotva se dopočítaly poslední hlasovací lístky a Češi se dozvěděli jméno prvního přímo zvoleného prezidenta, začala v táboře „poražených celebrit“ vznikat petice s názvem Miloši Zemane, nejste a nikdy nebudete můj prezident. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Z tábora „obyčejných občanů“ se začalo ozývat, že výsledky voleb musí respektovat i umělci, a tak vzniklo Provolání občanů k tzv. osobnostem, umělcům a pseudoumělcům.
Angažmá emocí
Proč se vlastně žádná kampaň v Česku bez umělců neobejde? A má podpora umělců na voliče vliv? „Žijeme v pop-politickém kýči,“ myslí si vizuální umělec Jiří David. „Tento pop-politický kýč funguje na společnost, která je postkomunistická a není tak dozrálá, aby na tento kýč nenaletěla. Je snadné se tomu podvolit,“ uvedl v rozhovoru pro Českou pozici.
O emoce jde v umění především, právě proto podle Michala Horáčka umělci věci veřejné tolik prožívají: „Pojímáme-li veřejný prostor jako svého druhu jeviště, tak není vůbec překvapivé, že to jsou právě herci, kteří se tak snadno vyjadřují k veřejným záležitostem.“
Sociolog Oldřich Zajíc vnímá angažovanost kulturních osobností jako zneužití jejich vlivu na masu, na veřejnost. „Přímá volba otevřela stavidla, ze kterých se draly proudy slov síly někdy až totalitní – odmítání názorů druhých, odsuzování, znevažování, výsměch, rezignace a nerespekt. Pokud jsou obrazy známých tváří obrazem české společnosti, prezidentské volby ukázaly, že i přímou demokracií zavane tu a tam odér nesvobody.“
Znechucení a hořkost teď pociťují v obou táborech. „Připadá mi to jako z dob dávno minulých, (…) co oni mají mluvit. Já si opravdu nemyslím, že já jsem něco víc,“ komentoval petici proti umělcům Tomáš Hanák. Z druhého tábora přidává své pocity František Ringo Čech: „Mně třeba Uršula říkala: 'Já nemůžu říct v divadle, že volím Miloše, oni by mě umlátili.' Tahle hysterie, kreténská, nesmyslná…“
Umělci o kampani
- František Ringo Čech: "Ta hysterie. Připomnělo mně to trošku bolševismus. Ten fanatismus vylekal i ostatní Čechy… Jsme nesnášenliví pacholci."
- Tomáš Hanák: "Já jsem tomu říkal osobně malá občanská válka a pak už se objektivnost ztratila, každý měl jen toho svýho."
Někteří podporovatelé z řad kulturních osobnosti mimo kameru přiznávají, že jsou zcela vyčerpáni a že se angažované úsilí podepsalo dokonce i na jejich zdravotním stavu. Navíc připouštějí, že je v určité situaci napadlo, že se jejich postoj může podepsat i na jejich práci. „Mě nenapadlo, že dojde k takové polarizaci… že by to mohlo ovlivnit i moji práci, to mě napadlo později, až když se to vyhrotilo,“ přiznává Hanák. „To riziko je zde vždycky. Protože umělec, stejně jako obchodník, nemá patřit nikam. Chcete, aby se na vás dívali všichni…,“ doplňuje Ringo Čech.
Umělci ve službách politiky
Dnešní doba není přitom výjimečná. O názory známých osobností je zájem v každém režimu. Dokládají to i příklady z historie. Stačí jen připomenout vystoupení herečky Jiřiny Švorcové či Karla Gotta v rámci kampaně proti Chartě 77, známe Antichartě. Stejně tak v listopadu 1989 to byli právě herci, kteří se velmi angažovali ve dnech po událostech na Národní třídě a mnoho z nich dokonce skončilo ve Federálním shromáždění či České národní radě jako poslanci kooptováni za Občanské fórum. Podobně vešel do historie předvolebních kampaní i klip „Přemluv bábu“ populárních herců Markéty Issové a Jiřího Mádla.
GALERIE
videogallery_000213854
Povolební kocovina
Nyní je po volbách a s prohrou se musí vypořádat všichni ti, jejichž kandidát neuspěl. Mnozí pociťují dokonce depresi. „Je to důsledek prohry nějakého favorita, s nímž se určitá část veřejnosti identifikovala. Je to, jako když fandíte nějakému klubu a ten prohraje. Na straně těch fanoušků prohravších je mnohem horší nálada než na straně vítězů, a dokonce když to trošku nadneseme, těm vítězným armádám se lépe hojí rány,“ komentoval stav společnosti po volbách v ČT ve Studiu 6 psychiatr Cyril Höschl. Nicméně podle něj z toho není třeba dělat tragédii, protože jak potvrzuje i sociolog Vojtěch Bednář, volba prezidenta, stejně jako řada jiných, mediálně možná zajímavých událostí, časem odezní jak v mediálním, tak i společenském diskursu a zmizí i její důsledky ve společnosti.
Oldřich Zajíc, sociolog
„Pokud se zbavíme té emocionální nenávisti, která nemá argumentační polohu, a budeme skutečně respektovat demokracii v tom ryzím duchu, tak budeme umět spolu komunikovat a sdělovat si názory…“