Smetanovo trio září v zahraničí. Nahrávka klavírních trií Bohuslava Martinů se stala albem týdne v Sunday Times ve Velké Británii. Francouzský Diapason d'Or ji dokonce označil za album měsíce, stejně jako hudební magazín BBC.
Rozhovor s houslistou Jiřím Vodičkou o úspěchu Smetanova tria
Proč podle vás právě tato nahrávka boduje u zahraničních kritiků?
Martinů je sám o sobě unikátním skladatelem. Především proto, že si po celý svůj skladatelský život zachoval tvář, je velmi originální ve své nejen komorní tvorbě. Doufám, že je to znát i s přispěním našeho vkladu.
Odráží se v jeho skladbách doba, ve které je psal? Tedy například protektorát a padesátá léta?
Byť si zachoval svou tvář, prošel si různými obdobími hledání. Například v Cinq pièces brèves je cítit moderna, ale ve svém posledním triovém díle d moll se vrací zase k neoklasicismu, což je i pro posluchače příjemnější. Mně osobně se nejvíce líbily Bergerettes, kde je i kus jazzu, dali jsme ho tam s nadsázkou více, než je při interpretaci běžné.
Vaše deska vznikla po třiceti letech od původní nahrávky trií Smetanovým triem. Připadala vám starší verze už interpretačně překonaná?
Generační posun vyžaduje nové náhledy, nové interpretace, navíc to pro nás byla výzva, protože otec našeho kolegy, violoncellisty Jana Páleníčka, jeho otec v původním českém triu studoval s Martinů kompozici, takže návaznost na něj je nám blízká.
