Blbé, duté, prázdné a oslňující. Další nabušená komiksová „třístovka“ vás znovu převálcuje orgastickým vizuálem a zprudí svojí bezobsažností. Všechno do vás napere oslnivá forma, brutálně prznící historii utopenou v potocích krve a redukovanou na to, jak si Řekové a Peršané dávají drsně přes držku, tentokrát hlavně na moři. Přebouchnuté, přestylizované, přesně mířící na svoji vděčnou, teenagerovskou cílovku.
Kdo se chce nimrat v devastovaných reáliích a brečet nad opakovaně hromadně znásilňovanou bezbrannou chudinkou historií, měl by raději zůstat doma. Hned v úvodu je totiž třeba vzít disciplinovaně a bez hnidopišských keců na vědomí, že když padne Sparta, padne celé Řecko, které mohou zachránit jen dřevěné lodě. Spousta dřevěných lodí a spousta prolité krve. Jako většina válek i tahle začala před léty křivdou a otcovským poučením nevandrovat už do Řeků, protože tyhle válečníky mohou porazit jen bohové.
„Když bohové, tak si jednoho vyrobíme,“ řekla si po pomstě lačnící Artemisie, kterou jako děvče v rozpuku Řekové v útrobách otrokářské lodi roky znásilňovali, možná ještě o něco víc (a to je co říct) nežli Frank Miller dějiny ve svých komiksových břečkách, podle kterých jsou „třístovky“ ekranizovány. A předhodila budoucího krále Xerxe krutým a zlým silám, jež z něj učinily božského perského vládce, vypadajícího jako něco mezi dobovým metrosexuálem a gayem. Ten udělal z téhle drsné kůže velitelku svého loďstva a poslal ji do války, aby Řeky jednou provždy pohřbila na dně Egejského moře.
Jenomže nikdo z nich nepočítal, jak to zamává s řeckými bojovníky, když jim jejich vůdce a zastánce sjednocení Řecka, tuhý řízek Themistokles, který (jak posléze na vlastní kůži poznala Artemisie, která to mohla porovnat) bojuje ještě tvrději, nežli souloží, poradí, aby zklidnili svá srdce, nahlédli do svého nitra a nenechali se hned první den zabít. Zlatá a výživná slova, hodná komiksového formátu, ke kterým netřeba již nic víc dodávat! A tak šli dobře namotivovaní borci v barvách Athén do toho a rozparáděná Artemisie se marně rozhlížela po někom, kdo by jí stál po boku, dopřál opojnou chuť vítězství a přinesl Themistoklovu hlavu (nebo jakýkoli jiný zásadní orgán) na zlatém podnosu.
Příběh? Věšák pro vizuální nářez
Autor komiksové předlohy (již zmiňovaný) Frank Miller ani scenáristé Zack Snyder a Kurt Johnstad se s jednoduchým příběhem, který plní spíše roli věšáku pro spektakulární vizuální nářez, příliš nepárali. V zásadě si vystačili jen s variacemi na základní, již mnohokrát omletou tezi, podle které je lepší zemřít na nohou nežli žít na kolenou, což je teoreticky a ideologicky vcelku uchopitelné, ale v bojové praxi na sekyry a meče vyžaduje ne vždy a všemi snadno zvládnutelné striktní potlačení vrozených sebezáchovných instinktů.
Tuhle výchozí situaci s chutí a zkušeností zběhlého tvůrce reklamních spotů uchopil pro daný formát dobře zvolený režisér Noam Murro, jehož úkolem bylo jít důstojně ve stopách divácky úspěšné jedničky, příliš neexperimentovat, vsadit na agresivně nasnímanou akci, protkávanou ilustrativními a efektními zpomalovačkami, omývanou proudy kolotající krve a rámovanou virtuální exteriérovou kulisou, generovanou nejmodernější filmovou technologií.
Milovníky akčních scén nepochybně znovu položí na lopatky tenhle agresivní, opulentní a všepohlcující vizuál kontaktního, rukodělného zabíjení v rámci konstantní bitevní vřavy. Řež, v níž čepele mečů pronikají chvějícími se těly, od nichž odlétají hlavy a údy, je střídaná krátkými oddychovými timeouty s explikativními vsuvkami vysvětlujícími, proč by se Řecko mělo sjednotit, a sugestivně komponovanými záběry, jako je ten, kdy do chladné hlubiny tiše, pomalu a jakoby odevzdaně klesají potopené lodě, obklopené těly těch, kteří již dobojovali.
Dokonalý vizuál, gigantická „poetika“ dobové války, opulentní námořní bitvy, spektakulární téměř nonstop zabíjení, krví a ohněm kolorované Egejské moře, zaťatý muž a zběsilá žena, kteří si to v čele svých armád musí napřímo rozdat ve finále, především tohle je další „třístovka“ Vzestup říše, která útočí téměř identickými výrazovými prostředky na téměř identického diváka jako v roce 2006 Bitva u Thermopyl.
Gladiátorovi ani po paty
Ze zmítající se masy bojujících a umírajících se tu vydělují hlavně tři klíčové postavy, které udávají tón, rytmus a tempo tohoto dávného příběhu, jenž je stejně dějově řídký, jako hustě krvavý. Je to příslušně osvalený, ale charismaticky jen mírně nenulový athénský vojevůdce Themistokles, který se snaží unést odpovědnost vládnutí a tíhu rozhodování, jímž posílá ve jménu sjednocení a záchrany milovaného Řecka na smrt tisíce bojovníků. Australský rodák Sullivan Stapleton dělá v téhle roli, co může a umí (ale zas až tolik toho není), aby vstoupil do testosteronových stop chlapáckého Gerarda Butlera z jedničky. Částečně se mu to sice daří, ale zdaleka a ani náhodou nedosahuje monumentálního výkonu svého krajana Russella Crowea v Gladiátorovi, kterého může někomu (velmi) vzdáleně připomínat.
Druhou důležitou, byť mnohem sporadičtěji vytěžovanou postavou je Rodrigo Santoro, který si tu znovu zahrál zdobnou, zlověstnou a transvestickým feelingem nasáklou božskou figuru perského vladaře Xerxa, který se sice pompézně předvádí davům, ale ve skutečnosti se pinoží ve stínu zlověstné Artemisie, která ho vlastně stvořila. Krásná, nebezpečná a všeho schopná mstitelka svého dívčího zprznění Eva Greenová (mimo jiné tajuplná Vesper z Casina Royal) je podle mého, přiznávám, že zaujatého názoru, zlověstnou, ale nepřehlédnutelnou dominantou téhle „třístovky“. Vděčně zápornou roli temné Artemisie hraje jako něco mezi dominou, ženskou variantou Death Wish a agresivní úchylnou čůzou, která dokáže suše ufiknout hlavu nebo přefiknout řeckého vojevůdce. Bez ní by Vzestup říše byl jen rutinní, masovou vybíječkou a byl rozhodně méně hustý.
Dostanete, co čekáte?
300: Vzestup říše je koncipován jako sidequel, který se vyznačuje tím, že jeho děj se odehrává nikoli návazně, ale prakticky ve stejnou dobu, i když na jiném místě, než základní verze. Režisér Thermopyl Zack Snyder se tentokrát schoval mezi producenty a scenáristy, ale obavy, že to v oblasti hraného celovečeráku poměrně neznámý Noam Murro na režijním křesle nezvládne, se nenaplnily. Odvedl totiž s přehledem, co se od něj očekávalo, a natočil velkoryse rozkročenou, masivně zakrvavenou popcornovku s úžasnými, brilantně nechutnými a drasticky explicitními scénami, které si můžete užít (když to máte rádi) i ve 3D. Hutný soundtrack burácí a před námi se odvíjí ještě větší jatka, než jsme čekali. Říše je možná na vzestupu, ale hlavně je tu zbytnělou formou vzdutý velkofilm, plný hlučných efektů a také hluché prázdnoty. Když ho nebudete brát moc vážně a jste otužilými příznivci žánru, kteří v něm mají již něco natrénováno, můžete se docela bavit.
300: RISE OF AN EMPIRE / 300: VZESTUP ŘÍŠE. USA 2014, 102 min., české titulky, od 12 let, 2D+3D. Režie: Noam Murro. Scénář: Zack Snyder, Kurt Johnstad (podle komiksového románu Franka Millera). Kamera: Simon Duggan. Hudba: Junkie XL. Hrají: Sullivan Stapleton (Themistokles), Eva Greenová (Artemisia), Rodrigo Santoro (Xerxes), Lena Headeyová (královna Gorgo), Allan Mulvey (Scyllias). V kinech od 6. března 2014.
