Pardubice - Významné výročí si právě dnes připomíná Východočeské divadlo v Pardubicích, od slavnostního otevření tohoto „stánku múz“ uplynulo rovných sto let. Bohatě zdobená stavba však nepředstavuje jen významnou architektonickou památku, ale coby sídlo Východočeského divadla Pardubice je i jedním z kulturních center města a jeho okolí. Ne náhodou je divadlo někdy označováno jako „malé národní“. Pardubickým divadlem prošly desítky uznávaných umělců.
Na jevišti se v 50. a 60. letech objevovali mimo jiné Josef Vinklář, Petr Haničinec či Josef Somr. Z žen pak na východě Čech v počátcích své profesní kariéry působily například Jana Štěpánková, Věra Galatíková, Blanka Bohdanová či Miroslav Macháček. Sopučasný ansábl čítá 24 členů. Ročně divadlo uvede kolem osmi premiér a kromě hlavní scény na náměstí Republiky využívá pro svá představení i letní amfiteátr na nedaleké Kunětické hoře.
Pardubické divadlo rozdává hlavně úsměvy. Alespoň tak vidí současnou dramaturgii sami diváci. Zdaleka ale nezůstává jen u jednoho žánru. „Někdy je mi až trochu líto, že jsme spojováni více s Festivalem smíchu, a přitom hrajeme i vážný repertoár, zásadní díla světové dramatiky,“ povzdechla si dramaturgyně divadla Jana Uherová.
Poslední roky byly v pardubickém divadle ve znamení velkých a nákladných rekonstrukcí. „Všechno se vracelo k původním návrhům architekta Balšánka. S architektem Řepou se velmi detailně pracovalo na tom, aby všechny věci se správně umístily a zrekonstruovaly,“ upřesnil Petr Dohnal, ředitel Východočeského divadla.
Do zákulisí divadla a hlavně jeho minulosti dává nahlédnout i nově vydaná publikace nazvaná Před oponou, za oponou.
Z historie Východočeského divadla v Pardubicích
Symbolický základní kámen byl položen 16. května 1907. Dodnes ho lze spatřit ve foyeru divadla, kde mate zájemce o historii budovy tím, že je na něm vytesáno datum 9. květen. Kámen měl být původně položen právě v tento den, ale kvůli obavě, že by událost mohla být zneužita k agitaci před volbami do říšské rady, byl akt o týden odložen.
Budova byla postaveno podle návrhu Antonína Balšánka, který je spolu s architektem Osvaldem Polívkou i autorem podoby Obecního domu v Praze. Výzdoba opony i vlysů na průčelí pardubického divadla byla svěřena akademickému malíři Františku Urbanovi. Tvůrcem sochy génia nad vchodem byl sochař Bohumil Kafka, známý dnes především coby autor obří jezdecké sochy Jana Žižky na pražském Vítkově. Ke slavnostnímu otevření budovy došlo 11. prosince 1909.
Na konci března 1931 městské divadlo vážně poškodil požár. Oheň poničil jeviště i zákulisí a za oběť mu padla také chlouba divadla - malovaná opona. Její repliky se pardubičtí herci i diváci dočkali teprve před sedmi lety, kdy stavba prošla rozsáhlou rekonstrukcí vnitřních prostor i exteriéru. O něco později byl nad hledištěm zavěšen také secesní lustr, jenž byl součástí původních plánů architekta Balšánka, ale na který při stavbě nezbyly peníze.
Historicky prvním ředitelem pardubické scény byl divadelník Antoš Frýda, jehož v roce 1914 nahradil Bedřich Jeřábek. Od roku 1927 stál v čele pardubického stánku múz operní pěvec a dirigent Vladimír Wuršer, za jehož vedení se instituce přejmenovala na Východočeské národní divadlo. V poválečném období se Východočeské divadlo v Pardubicích stalo odrazovým můstkem pro řadu slavných osobností českého divadla i filmu.
