České domácnosti, které používají plyn, si ve srovnání se Slováky, Poláky i Němci o dost připlatí. Naopak závidět nemusí Rakušanům, kde jsou ceny ještě vyšší. V případě elektřiny jsou rozdíly mezi sousedními státy menší, výrazně lépe jsou na tom jen polské domácnosti s nižší spotřebou. Ukázaly to výsledky průzkumu spotřebitelské organizace dTest.
Srovnání probíhalo na dvou modelových domácnostech, s nižší a vyšší spotřebou. Za plyn utratí bezkonkurenčně nejméně slovenské domácnosti, a to jak ty, které používají plyn pouze na vaření, tak i ty, které jím vytápí dům či byt.
„Pražská domácnost, která používá plyn pouze na vaření a má spotřebu 1,5 MWh ročně, utratí za plyn 2 904 korun ročně, zatímco bratislavská v přepočtu pouze 992 korun. Porovnáme-li útratu domácností, které plynem i vytápějí a mají spotřebu 30 MWh za rok, dostaneme se v Praze na částku 28 909 korun. V Bratislavě zaplatí o necelou třetinu méně, 18 384 korun,“ řekl vedoucí právního oddělení Lukáš Zelený.
Nejhůře vycházelo cenové porovnání pro Rakousko. Vídeňská domácnost, která na plynu pouze vaří, za něj ročně zaplatí v přepočtu 3622 korun.
Uvedené částky představují vždy tu nejlevnější nabídku na daném trhu v aktuálním období, uvádí se ve zprávě k testu. Informace vycházejí z veřejných zdrojů, přičemž individuálně vyjednané nabídky s dodavateli se mohou lišit, a do ceny nemusí být zahrnuta různá zvýhodnění či naopak poplatky navíc.
V elektřině jsou rozdíly menší
„V případě elektřiny se české ceny podobají těm rakouským, lépe jsou na tom opět Slováci a Poláci, alespoň v případě domácností s nižší spotřebou 2,5 MWh ročně,“ konstatoval Zelený.
V Praze zaplatí domácnost s touto spotřebou za elektřinu 10 972 korun, zatímco ve Varšavě v přepočtu 8 812 korun a v Bratislavě 9 493 korun. Nejvyšší ceny elektřiny jsou v Německu.
dTest se zajímal i o to, jak spotřebitelé vnímají svou situaci na českém energetickém trhu, jaké mají smluvní podmínky a zkušenosti s dodavateli či jaké informační zdroje využívají.
Lidé se neorientují v nabídce (dodavatelů energií) a mají problém získat relevantní a důvěryhodné informace, shrnul Zelený.
Dotazovaní spotřebitelé znali většinou pouze největší dodavatele. Mezi malými dodavateli se příliš neorientují, ani o nich většinou neuvažují jako o potenciálním dodavateli.
„Nejedná se o nedůvěru, ale spíše o neznalost trhu,“ uvedl Zelený. Lidé mají velkou nedůvěru i vůči podomním prodejcům a telemarketingu.
Důvod pro změnu dodavatele: Nižší cena
Z prosincového průzkumu vyplynulo, že větší polovina (54 procent) dotázaných v posledních třech letech dodavatele elektřiny nebo plynu neměnila. Naopak u domácností, které k tomuto kroku přistoupily, byla jednoznačně hlavním motivem pro změnu nižší cena (79 %). Naopak překvapivě málo lidé dbali na doporučení z internetových srovnávačů (5 %) či na referenci rodiny, přátel či známých (3 %).
- Češi v loňském roce meziročně více měnili dodavatele energií. K jinému poskytovateli elektřiny přešlo zhruba 360 tisíc odběratelů, proti roku 2015 o téměř 30 procent více.
- Dodavatele plynu změnilo na 204 tisíc zákazníků, meziroční nárůst byl o 14,7 procenta. Vyplývá to z aktuálních dat Operátora trhu s elektřinou (OTE). V předchozích letech přitom počet změn dodavatele spíše klesal.
- Počet změn dodavatele dosáhl v Česku dna předloni, kdy k novému poskytovateli přešlo zhruba 455 tisíc odběratelů, meziročně o téměř 15 procent méně. Pokračoval tak trend z roku 2014, kdy za celý rok změnilo dodavatele energií celkem asi 530 tisíc odběratelů, což bylo o pětinu méně než v roce 2013.
- Zdroj: ČTK
Z průzkumu také vyplynulo, že polovina dotázaných (49 %) má smlouvu o dodávkách energií uzavřenou na dobu neurčitou, menší část (38 %) na dobu určitou (alespoň u jedné komodity, elektřiny nebo plynu) a zbytek (13 %) nevěděl. V případě smluvního vázání převažují smlouvy na jeden rok (53 %) nebo na dva roky (33 %). Zajímavostí je, že téměř polovina (45 %) pak nevěděla, zda má ve smlouvě sjednanou smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy.
Hlavním důvodem, který odrazuje od změny dodavatele, byl názor, že lidé nevěřili (52 %), že by získali o tolik lepší cenu a ten malý rozdíl jim za to nestojí. Hned druhým důvodem (41 %) je pak spokojenost se současným dodavatelem a s cenou, kterou platí.
Nepřehlednost cesty za informací
Primárním a de facto jediným zdrojem informací je internet. Většina respondentů někdy využila internetové srovnávače, ale často mají negativní zkušenosti a považují srovnávače za prostý prodejní kanál. Využívají je zejména proto, že samotné produkty jsou pro ně nepřehledné a neporovnatelné. Třetina (38 %) dotázaných uvedla, že jim vadí, že musí do srovnávače vložit osobní údaje a pak jsou obtěžováni obchodními nabídkami.
Jediný srovnávač, který je považován za seriózní, je na webu Energetického regulačního úřadu (ERÚ).
Velmi málo respondentů si dovedou sami spočítat, kolik budou platit - tedy rozšifrovat tarif. Mnozí z nich považují tuto činnost za příliš časově náročnou.
Nedůvěra k podomním prodejcům energií
Plných šedesát procent dotázaných uvedlo, že se odmítají bavit s podomními prodejci energií (podobně velká byla i nedůvěra k telemarketingu).
Často také zmiňovali, že se prodejci snaží jednat nerovně a nabízí nevýhodné smlouvy. Běžné jsou prý nelegální praktiky či vyhrožování.
Na již uzavřených smlouvách pak lidem celkově nejvíce (40 %) vadí nepřehlednost, nesrozumitelnost a délka obchodních podmínek, což platí i pro ceník.
- Šedesát procent dotázaných uvedlo jednodušší a přehlednější prezentaci tarifů jednotlivých dodavatelů. Včetně jistoty, že se jedná o úplné informace, že zákazníka nic nepřekvapí.
- Na druhém místě (48 procent) byla preferována stručnost a srozumitelnost smluv a obchodních podmínek.
- Na třetí místě (44 %) by lidé preferovali přehledné a dostupné údaje o době trvání smlouvy, výpovědní době i případných sankcích za předčasné ukončení smlouvy. Zmíněna zde byla i hromadná změna (aukce) zaštítěná důvěryhodným subjektem, který by dojednal podmínky za spotřebitele.
- Zdroj: dTest
