Lima - Cena zlata stoupla jen za dva měsíce o dvacet procent. Rekordní hodnoty můžou přinést bohatství největším světovým producentům, ke kterým patří i Peru. To už teď díky zlatu patří k nejrychleji rostoucím ekonomikám oblasti. Štěstí se ale může díky do výše letícím cenám zlata usmát i na jednotlivce. Počty lidí, kteří zkouší štěstí s krumpáči a pánvemi se proto zvětšují.
Peruánský důl Yanacocha je jednou z největších zásobáren zlata na světě. Rozkládá se na více než 250 kilometrech čtverečních. Loni měl vyprodukovat okolo 1,5 milionu uncí. „Na začátku roku jsem si myslel, že cena zlata dosáhne 1 700 dolarů. Neuměl jsem si představit, že vystoupá na 1 800, a dokonce tak rychle. Ale za těchto podmínek by mě nepřekvapilo, kdyby příští rok stálo 2 000 nebo 2 500 dolarů,“ tvrdí výkonný ředitel největšího zlatého dolu v Peru Carlos Galvez.
Díky zdražování zlata by se země mohla stát jednou z nejrychleji rostoucích světových ekonomik - pokud ji investoři budou považovat za bezpečnou. Příliv jejich peněz by dovolil rozšířit těžbu. Zatím ale Peru spíš kompenzuje ztráty spojené s vývojem světové ekonomiky. Zdražující zlato navíc vyvolává konflikty. Místním se nelíbí způsob těžby. Označují ho za drancování přírodního dědictví.
Sociolog Miguel Santillana:
„Společenské a přírodní podmínky v Peru investice do dolů výrazně snižují. Jedná se nejen o zlato, ale i další kovy. Hlavní problém je, že vláda s těžbou dostatečně neseznámila obyvatelstvo, zvlášť z této oblasti - a oni teď chtějí bránit svá práva.“
Peru by přitom mohlo bohatnout i díky ostatním kovům, příkladem je měď. Po Chile a Spojených státech ji totiž produkuje nejvíc. Co se zlata týče má ale ke světovým jedničkám daleko. Oproti Číně a Jižní Africe je asi na polovině.
Na zlatu teď mohou vydělávat i jednotlivci
Hledači zlatých žil míří třeba do amerického Texasu - do geografické oblasti Llano Uplift, kde zlato těžili už indiáni. Stačí zaplatit 250 dolarů za povolení a poté po sobě uklidit. Texas je k novodobým zlatokopům stejně liberální jako k ostatním podnikatelům. Jejich práce na březích řeky Llano připomíná 19. století. Hledači používají lopaty, krumpáče, pánve a mají stejné naděje jako lidé v minulosti.
Pravidelných hledačů je v této části Texasu asi 125, ti ale bývají od svých předchůdců o dost zdrženlivější, co se týče ohlašování svých nálezů. Nová zlatá horečka proto podle nich určitě nehrozí.
