Česko se potýká s dluhy – stát i jeho občané. Zadlužení sice není ve srovnání s jinými evropskými zeměmi dramaticky vysoké, ale přesto je to problém. Stát se v současnosti potýká s tím, že jeho dluh rychle roste, lidé zase často s dědictvím období, kdy z drobné pohledávky mohly vzniknout desetitisícové exekuce. O dluzích, jejich historii a změnách jejich vnímání hovořili ekonomové, sociologové i studenti ve Fokusu Václava Moravce.
Stát za covidu platil za nevykonanou práci. Přispělo to k zadlužení i inflaci, zaznělo ve Fokusu
Fokus Václava Moravce: Život na dluh (zdroj: ČT24)
Podle experta na dluhovou problematiku Daniela Hůle z organizace Člověk v tísni nelze vytvořit jednoduchý univerzální profil dlužníka. Pohybuje se od lidí, kteří do problémů upadli zcela náhodně třeba po úrazu, po ty, kdo zkrátka byli nezodpovědní.
Je však přesvědčen, že pro zadlužení jednotlivců v Česku je zásadní období po roce 2000 a před rokem 2016. „Části právníků se podařilo ohnout právní řád tak, že vytvořili situaci, kdy obchod s malými dluhy se stal natolik výhodným, že se dluhy začaly prodávat za vyšší hodnotu, než byla jejich nominální hodnota,“ ozřejmil. Poukázal, že v důsledku „víc než polovina všech exekucí je vedena pro dluhy do deseti tisíc korun“.
Naopak pro zadlužení státu byly zásadní poslední dva roky, kdy byla řada výdajů zdůvodňována pandemií covidu-19 a kompenzacemi za související restrikce. Členka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová to vnímá jako velký problém, který dává do přímé souvislosti s inflací. „Lidé dostali peníze za práci, kterou neodvedli, firmy za zboží, které nevyrobily, a za služby, které neudělaly. Nemám s tím problém, ale musíme si to uvědomit. Jestliže vydám takové peníze, tak jsou to peníze inflační,“ charakterizovala kompenzace z pandemických dob.
Také Ladislav Krištoufek z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy má pochyby, zda způsob, kterým se stát v poslední době výrazně zadlužil, byl nejlepší možný. „Stejně jako u domácností je rozdíl v tom, jestli si půjčujeme na pomíjivé statky a na okamžitou spotřebu, nebo jestli je to investiční půjčka, která by měla posloužit vyššímu výnosu v budoucnosti, který by byl vyšší než to, co zaplatíme na úrocích.“ Obává se, že během covidu se odehrála druhá varianta.