Margarín stejné značky v Německu obsahuje sedmdesát a v Česku šedesát procent tuku, Pepsi Cola se pro české spotřebitele sladí sirupem a pro Němce cukrem. Vyplývá to z testu Vysoké školy chemicko-technologické, který u třetiny z 24 párů českých a německých potravin odhalil odlišné složení.
Koordinátor projektu Jan Pivoňka uvedl, že se položky prezentovaly stejně, takže spotřebitel očekával stejný obsah. Ve skutečnosti mělo ale stejné zboží koupené za hranicemi jiné složení, než to z tuzemských obchodů.
- Jahodová Activia: Českou variantu výrobce obarvil koncentrátem z mrkve a karmínem, u německé šlo o červenou řepu. Lišil se ale také obsah tuku. Podle deklarace na obalu měla mít česká varianta 2,7 gramu na 100 g, německá o desetinu gramu na 100 g obsahu více. Podle zkoušky měla česká 2,43 gramu na 100 g a německá 2,93 gramu na 100 g. Podle vyjádření firmy Danone, která produkt vyrábí, se může receptura v jednotlivých státech lišit. Množství tuku je podle ní ovlivněné tučností mléka, z něhož se jogurt vyrábí. „Na tučnost mléka má vliv odlišná strava krav a odlišné prostředí, v němž se krávy chovají,“ uvedla společnost, která se zaštiťuje tím, že se snaží o výrobu produktů z lokálních dojnic.
- Rama: Ve známém margarínu se lišil obsah tuku, česká měla 60 procent, německá 70 procent. Podle výrobce je rozdíl dán různou preferencí spotřebitelů v jednotlivých státech.
- Pepsi Cola: V ČR byl výrobek slazen gluktózo-fruktózovým sirupem, v Německu cukrem. I Pepsi se hájí požadavky klientů, informace dává na obalech. Podobně ledový čaj byl v ČR slazen cukrem, fruktózou a steviol-glykosidy, v Německu pouze cukrem. Český výrobek navíc obsahoval o 40 procent méně čajového extraktu. Podle výrobce má proto český výrobek nižší obsah cukrů i nižší energetickou hodnotu, což bylo jeho záměrem.
- Sprite: Německý výrobek obsahoval pouze cukr, v ČR se prodává také s fruktózo-glukózovým sirupem, navíc s aspartamem a acesulfamem. Podle Coca-Coly, která nápoje vyrábí, se sirup používá i ve Španělsku nebo ve Spojených státech, rozhodnutí je podle ní na lokálním výrobci.
- Luncheon meat: Dominantní složkou německého luncheon meatu bylo vepřové, u českého strojně oddělené drůbeží maso.
- Rybí prsty od Iglo: Český výrobek obsahoval o sedm procent méně masa.
- Jacobs: Česká káva měla o třetinu vyšší obsah kofeinu.
Souběžně s VŠCHT na kvalitativní rozdíly mezi totožnými potravinami upozornil i test Mladé fronty DNES a Potravinářské komory. Dvacet párů potravin v drážďanských a pražských obchodech se lišilo kvalitou i cenou, příkladem může být pizza Ristorante, která sice v Česku vyšla levněji, ale obsahovala méně salámu. Pražský nákup byl nicméně o čtrnáct procent dražší než tytéž potraviny pořízené v saské metropoli.
„Německo nabízí výrazně větší trh, na kterém se snáz rozpouštějí náklady na dopravu, distribuci a provoz prodejní sítě,“ vysvětluje si vzniklý nepoměr ekonomka Helena Horská z Raiffeisenbank.
Výrobci se navíc přizpůsobují lokální chuti; pokud testem přijdou na to, že lidem chutná stejně potravina s „levnějším“ složením, vyrábí levnější a je to legální praxe, protože na obalu je složení uvedeno. V souvislosti s testem MfD ostatně konstatovali, že čeští spotřebitelé podle jejich zkoumání považují výrobky za chuťově srovnatelné.
Pro kvalitní zboží do Německa
Primární orientace českého spotřebitele na cenu potravin je dlouhodobě známá; dochází tak ale k paradoxní situaci, kdy pro kvalitnější potraviny míří zákazníci právě do Německa. Na spotřební chování Čechů v zahraničí se na jaře zaměřila studie bavorské obchodní a hospodářské komory IHK v Řezně. Ve východním Bavorsku například Češi utratí ročně přes 2,5 miliardy korun, vedle potravin nejčastěji nakupují oblečení a pro německé obchodníky jsou důležitým zdrojem příjmů.
Průměrný český zákazník tamních obchodů je ve věku 30–44 let, v obchodech stráví 2 až 5 hodin a za den tam zpravidla utratí 50 až 150 eur. Hlavním důvodem, proč Češi rádi nakupují za hranicemi, je přitom podle bavorské studie vyšší kvalita zboží, větší výběr a často i výhodné ceny.
