Smlouvu o zamezení takzvaného dvojího zdanění, která oběma stranám garantuje výměnu informací o daňových záležitostech, sice Česká republika s Panamou uzavřela, to ale automaticky neznamená, že se tuzemské úřady dostanou ke konkrétním informacím o tamních aktivitách českých občanů. Česko se Panamy ptát může, ale ne v obecné rovině – musí jasně říct, jaký subjekt a jaké daňové řízení ho zajímá.
Česká republika tak potřebuje co nejdetailnější informace o českých osobách a zahraničních osobách podnikajících v Česku, které jsou obsaženy v takzvaných Panama Papers, uvedlo ministerstvo financí ve svém stanovisku ke kauze.
V uplynulých dnech už Finanční správa informovala, že požádala německé novináře o poskytnutí potřebných dat obsažených v dokumentech. „K dotazování by mohla Finanční správa využít seznam 283 jmen českých občanů, kteří podle médií v kauze figurují, bude-li je mít k dispozici… Ani se seznamem jmen v ruce však nemusí mít české úřady vyhráno,“ uvedlo ministerstvo.
Jenom jméno nestačí
Panamské úřady podle ministerstva financí například na dotaz, který bude obsahovat pouze jméno, budou požadovat odůvodnění žádosti a poskytnou pouze takové informace, které může o dotyčné osobě požadovat tamní daňová správa.
Navíc daňové zatížení v Panamě je poměrně nízké a je možné, že v některých případech nebude mít tamní daňová správa informace žádné. „Kromě toho nemá Panama příliš vysoký standard v oblasti daňové transparentnosti a výměny informací obecně,“ dodalo ministerstvo.
MF považuje zveřejněné informace za znepokojivé a jakoukoliv formu vyhýbání se daňovým povinnostem za nepřijatelnou.
Kauza Panama Papers funguje jako označení pro únik interních dokumentů společnosti Mossack Fonseca, která vznikla v 70. letech ve středoamerické Panamě coby kancelář pro obchodní právo a investiční poradenství. Pro své klienty v následujících dekádách zakládala papírové firmy, vytvářela schémata v daňových rájích a legalizovala peníze nejasného původu. Její sítě využívali podnikatelé i politici včetně saúdskoarabského krále nebo ukrajinského prezidenta Petra Porošenka.
Veřejnost se o případu dozvěděla díky whistleblowerovi – bývalému zaměstnanci panamské firmy, který vynesl a novinám Süddeutsche Zeitung předal přes jedenáct milionů kompromitujících dokumentů: akcií, smluv, výpisů z obchodních rejstříků nebo e-mailů. Na analýze uniklých materiálů následně pracovaly čtyři stovky novinářů z celého světa.
