Brno/Praha - Energetická bezpečnost je jedna z nejpalčivějších otázek současné Evropy. Většina nalezišť klíčové energetické suroviny, ropy, se nachází v nestabilních zemích, z nichž většina používá tuto komoditu jako nástroj své politické moci. Česká republika je v dodávkách této suroviny prakticky závislá na Rusku, které nedávno své dodávky náhle omezilo a dodnes je v plném rozsahu neobnovilo. Situaci navíc komplikují složitá jednání s prostředníky, přes které ropa do Česka proudí.
Systém prostředníků vznikl v 90. letech a je velmi neprůhledný," říká český velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Česko tak dostává ropu od původně ruských firem, které ale nesídlí v Rusku, nýbrž v daňových rájích.
„Čím méně prostředníků, tím je to vyjednávání jednodušší,“ říká k nedávné ruské nabídce přímých dodávek hlavní analytik Cyrrus Marek Hatlapatka. Krom stabilnějších dodávek by tak přímý odběr mohl znamenat i nižší ceny.
Podobná situace už funguje v oblasti zemního plynu, která zůstala pod palcem monopolního giganta Gazprom. Podle Hatlapatky je výhodou Česka, že třetina německého zemního plynu proudí přes jeho území. „Německo má daleko lepší vyjednávací schopnosti, můžeme proto být o něco klidnější než některé další země,“ tvrdí Hatlapatka.
Ruská ropa k nám proudí z východu i západu
V oblasti ropy jsou naše zdroje jen zdánlivě diverzifikované, jelikož z Družby i IKL čerpáme ruskou ropu (v ropovodu IKL tvoří ruská ropa zhruba tři čtvrtiny). „Na ropě z ropovodu IKL je závislých dost evropských zemí, to může být trochu problém,“ upozorňuje dále Hatlapatka.
Ropovod IKL sice není naší jedinou alternativou k dodávkám z Družby, ale další alternativy by podle Bartušky byly tak nákladné, že by ekonomicky položily české rafinerie. Situace je o to horší, že ruské dodávky podle Bartušky nebyly od červnového omezení ještě zcela obnoveny.
