Třetí největší ekonomika eurozóny může čelit disciplinárnímu řízení, protože nedodržuje rozpočtovou kázeň. Evropská komise ve středu dospěla k závěru, že Itálie kvůli svému rostoucímu dluhu porušuje fiskální pravidla Evropské unie. Italská vláda měla s rozpočtem na letošní rok vážné problémy už loni při vyjednávání s Komisí, ale nakonec se po čtyřech měsících sporů dohodla na výši schodku 2,04 procenta HDP. „Již tehdy ale panovaly pochybnosti, zda svůj závazek dodrží, nebo zda se jen opravilo pár čísel na papíře a ve skutečnosti se žádné výrazné úspory konat nebudou,“ uvedl hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček. A i další analytici se domnívají, že země se teď nachází v obtížné situaci.
Po prvních měsících letošního roku se ukazuje, že se italský rozpočet nevyvíjí příliš dobře. Představitelé italské vlády přitom odmítají činit úsporná opatření a jejich rétorika děsí trhy. Itálie je vůči svému hrubému domácímu produktu druhou nejzadluženější zemí Evropské unie a nedá se tak vyloučit, že se vydá po stopách Řecka směrem do dluhové propasti – tak by se podle hlavního ekonoma BH Securities Štěpána Křečka dala charakterizovat současná situace země.
A nejnovější středeční prohlášení Evropské komise je důvodem k zahájení disciplinárního řízení. Pokud členské země EU v příštích dvou týdnech toto rozhodnutí podpoří, může Komise následně doporučit zahájení procedury. To by se mohlo stát před zasedáním ministrů financí na začátku července a na jejím konci visí hrozba tučné pokuty ve výši 3,5 miliardy eur (zhruba 90,5 miliardy korun). Žádná země EU však zatím pokutována nebyla.
Itálie podle Komise učinila pouze omezený pokrok při řešení hospodářských doporučení ze strany EU a ustoupila od nutných strukturálních reforem. To může mít negativní dopad na růstový potenciál země.
- Podle rozpočtových pravidel EU by měly členské země udržovat dluh pod 60 procenty hrubého domácího produktu (HDP). V Itálii se však dluh loni zvýšil na 132,2 procenta HDP ze 131,4 procenta HDP v roce 2017. Komise odhaduje, že letos se dluh Itálie zvýší na 133,7 procenta a že příští rok vystoupí na 135,2 procenta HDP. Itálie tak poruší pravidlo, podle kterého by naopak měla zadlužení snižovat.
Dluh Itálie se podle Komise zvyšuje, protože úroky, které musí země ze svého dluhu platit, rostou mnohem více než ekonomika. Brusel odhadl, že loni Itálie zaplatila na úrocích 65 miliard eur. Stejná částka putovala z rozpočtu do vzdělávacího systému.
Agentura Reuters navíc ve středu uvedla, že Mezinárodní měnový fond (MMF) označil dluh Itálie za velké riziko pro ekonomiku eurozóny, spolu s globálním obchodním napětím a tvrdým brexitem. Zprávu, kterou měla agentura možnost vidět, má MMF zveřejnit příští týden.
Visco: Itálie opravdu naléhavě potřebuje „důvěryhodnou“ strategii
„V současnosti se sice podařilo překonat technickou ekonomickou recesi, ekonomika ale na začátku roku rostla pomaleji, než se očekávalo, a žádný závratný růst nečekáme ani v následujících letech. Nižší než očekávaný ekonomický růst se odráží také v rozpočtu veřejných financí,“ hodnotí aktuální situaci v zemi ekonomka Komerční banky (KB) Monika Junicke, která italské hospodářství sleduje delší dobu.
Připomíná navíc, že když na podzim minulého roku italská vláda předložila stejně jako ostatní státy svůj rozpočet na rok 2019, problémem nebyl jen příliš optimistický výhled na růst ekonomiky, ale i samotné předpokládané vládní příjmy a výdaje, které nebyly dostatečně specifikované. Evropskou komisi proto připravovaný rozpočet nepřesvědčil a žádala o přepracování. V prosinci po oboustranné výměně názoru došlo ke kompromisu. Evropská komise nakonec zahájení procedury nadměrného schodku (EDP) nedoporučila – na rozdíl od současné situace.
Koneckonců už i samotná italská centrální banka před pár dny varovala, že poměr veřejného dluhu k HDP může být vyšší, než vláda předpovídala, a vyzvala ji k přijetí opatření na snížení dluhu. Ten dosahuje 2,3 bilionu eur (59,4 bilionu korun). „Nárůst podílu zadlužení k HDP by mohl být vyšší než údaj uvedený ve vládním rozpočtu, který předpokládá příjmy z privatizace ve výši přibližně 18 miliard eur,“ řekl guvernér banky Ignazio Visco. A dodal, že Itálie opravdu naléhavě potřebuje „důvěryhodnou“ strategii pro snížení zátěže veřejného dluhu, která by mohla ohrozit ekonomiku, uvedla agentura Bloomberg.
Výzva k větší rozpočtové kázni tak přichází ve chvíli, kdy Evropská komise tlačí na Řím, aby splnil své sliby ohledně dluhového zatížení. To je však v rozporu s názorem italské vládní koalice, která zvýhodňuje vyšší výdaje a snižování daní se záměrem podpořit ekonomický růst. Cílem je poměr zadlužení k HDP na úrovni 132,6 procenta, což je mírně více než vloni, napsala agentura Reuters.
Očekávané zrychlení tempa růstu se každopádně nedostavilo, a zemi tak vzrostly náklady na půjčky. Představitelé eurozóny se obávají, že pokud tento trend bude pokračovat, mohla by Itálie přijít o napojení na trhy dluhopisů, což by způsobilo další dluhovou krizi.
Komise přitom už v květnu zemi varovala, že fiskální situace v Itálii se v letošním i příštím roce zhorší, neboť mírné oživení ekonomiky nestačí k tomu, aby se dluh a schodek přestaly zvyšovat.
„Už dříve v květnu vyšel výhled Evropské komise na ekonomický růst eurozóny, který slouží právě jako podklad k posouzení stabilizačního programu. Kromě ekonomického růstu zahrnuje také výhled na veřejné finance. A pro Itálii to už v té době nebyla dobrá zpráva. Výhled na růst italské ekonomiky byl razantně snížen, zato očekávaný deficit na rok 2019 se zvýšil z 2,0 % na 2,5 %. Větší bude podle prognózy i veřejný dluh, který by měl letos dosáhnout 135 % HDP,“ vysvětluje důvody současného návrhu Komise Junicke.
- Procedura nadměrného schodku (EDP) je obsažená v Paktu stability a růstu, podle kterého se mají členské státy vyvarovat nadměrných deficitů, jimiž se míní maximálně 3 % HDP pro deficit veřejných rozpočtů a směrování celkového veřejného dluhu pod 60 % HDP ve střednědobém rozpočtovém horizontu (do tří let). Každý rok pak jednotlivé země eurozóny předkládají Stabilizační program pro dané období, jehož obsah a realističnost je následně hodnocena Evropskou komisí.
Nejnovější údaj o výkonu italské ekonomiky v letošním prvním čtvrtletí také nepřesvědčil o tom, že je země na dobré cestě. Ukázal totiž, že meziročně o 0,1 procenta klesla, což se promítne do oslabení celoročního růstu italské ekonomiky.
To vše se navíc děje v situaci, kdy napětí na italském trhu státních dluhopisů omezuje podle italského guvernéra vyhlídky růstu. Jak uvedl Bloomberg, třetí největší ekonomika eurozóny zůstává čtyři procentní body pod vrcholem roku 2007, zatímco všechny ostatní hlavní ekonomiky regionu se již dávno vrátily na úroveň před krizí.
Na trzích lze pozorovat, že investoři přesouvají svůj kapitál z akcií do dluhopisů. Tento trend Itálii nahrává, protože obecně vede k poklesu úrokových sazeb u dluhopisů. Když však porovnáme úrokové sazby na italských dluhopisech s dluhopisy jiných zemí, je zřejmé, že se těm italským nevede příliš dobře.
„Investoři vyhodnocují hospodaření Itálie jako nezodpovědné, což se odráží v úrokových sazbách na italských dluhopisech. Jejich rizikovost se často srovnává s německými. Pokud to porovnáme, tak v období do května 2018 se rozdíl v úrokových sazbách na desetiletých italských a německých dluhopisech pohyboval kolem 150 bazických bodů. Následně, když začala vládnout současná italská vláda, rozdíl v úrokových sazbách poskočil na více než 270 bazických bodů,“ popisuje posun k horšímu Křeček.
Evropská centrální banka nastavuje sice měnovou politiku a výši úrokových sazeb stejně pro všechny země eurozóny, ale odvozená výše úrokových sazeb na dluhopisech se v různých zemích liší. Zatímco německé desetileté dluhopisy mají zápornou úrokovou sazbu - 0,2 procenta, italské desetileté dluhopisy mají kladnou sazbu 2,5 procenta.
„Z toho je patrné, že investoři rozlišují mezi dluhopisy různých zemí, byť se stejnou měnou. A italské považují za výrazně rizikovější než německé,“ vysvětluje Křeček.
Platí totiž, že v případě, kdy úrokové sazby na italských dluhopisech výrazně vzrostou, bude se prodražovat financování italského dluhu. To v krajním případě může skončit dluhovou krizí.
„Zatímco v případě Řecka se situace dala zvládnout, protože řecká ekonomika není příliš veliká, Itálie je zcela jiný případ. Kdyby italská ekonomika zkolabovala, pocítily by to všechny země Evropské unie. Pravděpodobně by se propadly kapitálové trhy a evropská ekonomika by balancovala na hraně recese. Špatný stav italské ekonomiky již dnes ovlivňuje kurz eura vůči dolaru a má negativní dopad na vývoj evropských akcií,“ míní Křeček.
Na druhou stranu, platí i to, že ačkoliv jsou stále některé banky závislé na financování ze strany Evropské centrální banky, bilance italských bank se znatelně zlepšily. „Podíl špatných úvěrů v italských bankách v posledních letech skutečně velmi rychle klesal. Troufnu si tvrdit, že některé italské banky mohou být díky aktuální vyostřené situaci investičně docela zajímavé,“ upozorňuje hlavní ekonom Cyrrus Michal Brožka.
Podle něho vše nasvědčuje tomu, že se italské banky postupně ozdravují. „Dva roky nazpět byl tento podíl na celkových úvěrech nad 16 % a nyní se nachází pod 10 %. To je pořád relativně vysoko, ale v tomto čísle se skrývají banky, jejichž podíl špatných úvěrů je v nízkých jednotkách, a pak jsou zde banky se stále dvouciferným podílem špatných úvěrů,“ dodává.
Problémem ovšem může být hodnocení Evropské komise jako takové.
„Pokud totiž přijmeme hypotézu, že je na tom italská ekonomika hůře, než jak to vnímá Evropská komise, pak by bylo ekonomicky rozumné povolit Itálii větší rozpočtový deficit, než na jakém Komise nyní trvá. Například dle vlivného názoru Institutu pro mezinárodní finance jsou takzvané mezery produkce v periferních zemích Evropy včetně Itálie hlubší, než kolik Evropská komise odhaduje. Pokud se Evropská komise plete a v této situaci dá Itálii zmiňovanou pokutu ve výši 3,5 miliardy eur, může to být sice výchovné, ale současně se to může zcela minout účinkem a vést pouze k navýšení dluhu,“ míní Brožka.
Dostane opravdu Itálie lekci za nekázeň?
Evropská komise už na konci května Itálii varovala, a to v dopise, ve kterém vládu žádá o vysvětlení zhoršujícího se stavu veřejných financí. Právě zaslání tohoto dopisu napovídalo, že by se mohla otevřít cesta k disciplinárnímu řízení s Itálií, které by teoreticky mohlo skončit zmíněnou pokutou.
Komise je takovýto dopis podle pravidel EU povinna zaslat v případě, že členská země EU má dluh přesahující limit 60 procent hrubého domácího produktu (HDP) a nesnižuje ho požadovaným způsobem. Podobné dopisy Komise zaslala rovněž Francii, Belgii a Kypru. V nejsložitější situaci se však zřejmě nachází Itálie, píše agentura Reuters.
A jak to konkrétně teď vypadá s čísly? Italský státní dluh v loňském roce stoupl na 132,2 procenta HDP z předloňských 131,4 procenta HDP. Evropská komise navíc předpokládá, že letos se dluh zvýší na 133,7 procenta HDP a v příštím roce se vyšplhá na 135,2 procenta HDP.
Strukturální rozpočtový deficit, který nezahrnuje jednorázové příjmy a výdaje a je očištěný od výkyvů v hospodářském růstu, by měl podle odhadů v letošním roce činit 2,4 procenta HDP a napřesrok 3,6 procenta HDP. To je v rozporu s kompromisní dohodou, kterou Itálie s Komisí uzavřela koncem loňského roku.
A Komise právě ve středu vydala aktualizované hodnocení stavu italských veřejných financí, kde dospěla k závěru, že EU by s Itálií měla zahájit disciplinární řízení završené zmíněnou pokutou, pokud by Řím opakovaně ignoroval výzvy Bruselu k nápravě stavu veřejných financí.
„Disciplinární řízení by bylo zahájeno na základě statistiky, která ukazuje, že loni vzrostl veřejný dluh o 0,8 procentního bodu, namísto cílovaného poklesu 2,4 procentního bodu. A podle výhledu bude dluh dále růst. Komise pak v rámci stabilizačního programu posuzuje především udržitelnost vládních financí v rozmezí následujících tří let,“ vysvětluje ekonomka Junicke.
Podle Paktu stability platí, že pokud některý člen porušuje pravidla, může na něj Komise vyvíjet zvyšující se nátlak. Včasné varování je jedna možnost, spuštění procedury pak druhá. „Zatím je Itálie povinna prezentovat soubor opatření na snížení schodku, uvalení sankcí je až úplně poslední možností, ke kterým se při dodržení běžného procesu Evropská komise hned neuchyluje,“ říká Junicke.
V případě, že k sankcím ale dojde, mají formu vkladu, který si daná členská země uloží u Komise. Jeho maximální výše je 0,5 % HDP. Pokud je nadměrný deficit do dvou let odstraněn, vklad se vrací, v opačném případě propadá.
- Sankce mají formu povinného vkladu, který musí postižený stát složit u Komise. Vklad má stanovenou pevnou část ve výši 0,2 % HDP a pohyblivou část ve výši 10 % z hodnoty, o kterou deficit převyšuje povolenou 3% hranici, maximálně však může sankce dosáhnout výše 0,5 % HDP. Například při deficitu 4,8 % se sankce vypočítá jako 0,2 + 0,1*(4,8 - 3) = 0,38 %, zatímco v případě deficitu vyššího než 6 % už se sankce dále nezvyšuje. Povinnost složit tuto kauci trvá, dokud není nadměrný deficit odstraněn, přičemž pokud se tak nestane do dvou let, kauce propadá, jinak je později vrácena.
„Navzdory všemu ale není jisté, že k sankcím dojde. Naopak jako nejpravděpodobnější scénář se jeví situace, kdy s ohledem na slabší ekonomický výkon Evropská komise prodlouží dobu, dokdy Itálie může snížit veřejný deficit a zkorigovat výši dluhu,“ dodává Junicke. Podobný názor zmínila nedávno i Reuters. „Vyměření pokuty je z politických důvodů nepravděpodobné,“ napsala agentura.
Komisař pro hospodářské a finanční záležitosti Pierre Moscovici a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker považují sankce za neúspěch a v minulosti je nevyužili u případů týkajících se Francie, Španělska a Portugalska. Účinný tlak na Itálii, aby změnila svou politiku, nakonec podle analytiků přijde z trhů. Ty v zahájení disciplinárního řízení často vidí důvod ke zvýšení cen půjček.
Moscovici na tiskové konferenci také uvedl, že Komise je připravena změnit své doporučení o zahájení řízení vůči Itálii, pokud Řím představí nová čísla a závazky.
Každopádně tlak na italskou vládu dostat veřejné finance pod kontrolu je podle oslovených analytiků vysoký i z toho důvodu, že se již brzy bude opět mluvit o sestavování rozpočtu na rok 2020. Samotné vládě tak moc prostoru k manévrování nezbývá.
„Navíc od příštího roku začne platit i takzvaná ochranná doložka, v rámci které by mělo dojít k automatickému zvyšování sazby DPH v následujících letech za účelem zlepšení fiskálního výhledu. Současná vláda se této doložce brání, alternativní zdroje však hledá jen obtížně,“ říká Junicke.
A tak se podle ní i přesto, že ve volbách do Evropského parlamentu vyhrála Liga na úkor svého kdysi silnějšího koaličního partnera Hnutí pěti hvězd, o předčasných volbách moc nemluví.
„Pro Hnutí pěti hvězd by to byl poslední hřebíček do jejich populistické rakve, naopak pro Salviniho by to znamenalo více zodpovědnosti ve velice riskantní době, a tak je pro něho výhodnější ještě chvíli počkat a pojistit si svou pozici. Neočekáváme tedy, že by k předčasným volbám došlo dříve než na podzim, kdy se rozproudí diskuse o rozpočtu na příští rok. S ohledem na volební preference, jak je známe dnes, se jako nejpravděpodobnější jeví koalice pravicových stran (Liga s Berlusconiho Forza Italia), která by byla stabilnější než ta současná,“ míní Junicke.
Itálie potřebuje strukturální reformy. Vláda se do nich ale nehrne
Co ale italská ekonomika potřebuje podle ekonomů především, jsou strukturální reformy, do kterých se ani jedna z vládních stran nehrne. „Absence reforem, byrokratický systém, vysoké zdanění práce brzdí růst produktivity, investic a celkového ekonomického růstu. Problémem je také situace v bankovním sektoru, který se nemůže plně podílet na zvyšování poptávky po úvěrech. Růst úvěrů, který je pro ekonomickou expanzi důležitý, je už více než dva roky negativní,“ říká Junicke.
Dobrou zprávou ale podle ní i ostatních ekonomů je, že od poslední bankovní krize na konci roku 2016 skutečně počet úvěrů se selháním výrazně poklesl a situace v bankovním sektoru se pomalu stabilizuje, jak už zmínil i ekonom Cyrrusu Brožka.
„Avšak nejistota na finančních trzích, špatné výhledy na růst italské ekonomiky a veřejných financí i politická nestabilita přispívají k tomu, že se rozdíl mezi výnosy německých a italských dluhopisů zvyšuje. Itálie si tak půjčuje dráž, což se nadále negativně odráží v jejím rozpočtu,“ uzavírá ekonomka Junicke.
Doporučení Evropské komise zahájit rozpočtové řízení s Itálií způsobilo výrazný růst výnosů italských státních dluhopisů a pokles akcií bank. Akcie italských finančních ústavů po zveřejnění zprávy oslabily o více než dvě procenta, zatímco výnosy desetiletých státních dluhopisů vzrostly o osm bazických bodů na 2,6 procenta.
