Praha – Většina vyspělých zemí z důvodu stárnutí populace mění své penzijní systémy. A výjimkou není ani Česká republika. Koaliční návrh je na stole, opozice ale vyhrožuje tím, že pokud se s koalicí nedohodne, důchodovou reformu po vyhraných volbách zruší. A jaký je vlastně recept nejsilnější opoziční strany – ČSSD – na důchodovou reformu? Reforma tu probíhá přinejmenším posledních 15 let a spočívá ve změně parametrů systému. Žádné větší změny nejsou potřeba. Kdo má pravdu? Názory se různí. Napovědět by nám ale mohlo třeba to, jak fungují penzijní systémy jinde ve světě.
Udržitelnost a životaschopnost penzijních systémů ve světě pravidelně sleduje společnost Mercer. Pro porovnání používá tzv. penzijní index, který fluktuuje v pásmu od nuly do sta. Perfektně udržitelné systémy by měly teoreticky získat víc než 80 bodů. Mercer sice hodnotí systémy jen několika vyspělých zemí, žádná z nich se ale do tohoto pásma nedostala. Nejlépe fungující důchodový systém má Nizozemsko s hodnotou indexu 78,3. Nizozemští důchodci také patří k nejlépe zajištěným penzistům.
Ani nejlepší penzijní systém není bez chyby
Ani nizozemský důchodový systém není podle společnosti Mercer stoprocentně udržitelný, má ale celou řadu předností. Na stabilitě mu dodává především to, že stojí na třech nohou. První z nich je klasický – státní pilíř. Z tohoto systému se vyplácí poměrně nízké penze bez závislosti na příspěvku občana do systému. Druhý pilíř je tzv. zaměstnavatelský. Na rozdíl od státem garantované penze je více závislý na výdělku každého zaměstnance během jeho aktivního života. Stát se snaží zaměstnanecké penzijní plány podporovat nejrůznějšími daňovými výhodami. Výsledkem je, že zaměstnavatelský penzijní plán má 96 procent pracujících Holanďanů.
Ve třetím pilíři si pak Holanďané spoří dobrovolně v soukromých fondech. Podle studie OECD úspory v nizozemských soukromých důchodových fondech dosahují 129 procent hrubého domácího produktu.
Podle společnosti Mercer má ale i nizozemský systém své mouchy. U soukromého pilíře mu především chybí striktně stanovený věk, od kdy mohou lidé naspořené peníze čerpat. Není tak zajištěno, že úspory Holanďané skutečně využijí na penzi. Peníze naspořené ve druhém pilíři by zase měly být lépe chráněny proti zneužití a nezaškodila by i větší jistota vyplacení peněz v momentě, kdy zaměstnavatel zbankrotuje, i když právě pro tento případ jsou peníze v druhém pilíři spořeny ve fondech mimo vlastní společnosti. Podobný penzijní systémy funguje také ve Švýcarsku, které se umístilo v žebříčku Mercer na druhém místě. Třetí Švédsko třípilířový systém se zapojením zaměstnavatelů i soukromých zdrojů občanů buduje od roku 1999.
Zabezpečme se na penzi sami
Zvláště mezi mladou českou generací se stále častěji objevují názory, že by bylo nejlepší, kdybychom se na penzi zabezpečili sami. Pak by z hlediska ekonomického stačilo, aby se parametricky upravil současný státní důchodový pilíř a stejně jako teď se podporoval pilíř fondový. Ze státem garantovaného pilíře bychom přitom v penzi dostávali jen nezbytné životní minimum. Podle ekonomů má ale tento systém řadu slabých míst. S tím jak bude přibývat lidí v důchodovém věku, musela by růst fiskální náročnost tohoto systému. I nadále by přetrvávalo relativně vysoké zatížení práce u firem.
Odpovědnost za zajištění na penzi by ležela na nás samotných. Pro ty, kteří by se dostatečně nezajistili a v penzi upadli do finančních problémů, by musel stát zřídit záchrannou sociální síť, aby se tito lidé neocitli bez pomoci na ulici. To by dále zatížilo státní rozpočet. „Já se domnívám, že my jako občané ČR nejsme schopni přijmout osobní odpovědnost za svůj důchod,“ soudí o této variantě generální ředitel Penzijního fondu Komerční banky Pavel Jirák.
A za pravdu mu dávají i statistiky. Češi si zatím v soukromých penzijních fondech naspořili přes 232 miliard korun. I když se tato částka v posledních pěti letech zdvojnásobila, stále je to poměrně málo. Jde zhruba jen o 6 procent hrubého domácího produktu. Češi si ve fondech spoří jen to, na co dostanou státní podporu. Průměrně si odkládají přibližně 430 korun měsíčně. Za čtyřicet let spoření si sice na svých penzijních účtech naspoří statisícové částky, musí ale počítat s tím, že předpokládaná doba dožití v důchodu může být až dvacet let. Pokud bychom tedy chtěli, aby nám fond vyplácel penzi po celou tuto dobu, výplata by byla minimální.
Zachování stávajícího systému
Pak je zde samozřejmě možnost, nechat penzijní systém v Česku beze změny. Podle ekonomů by to ale znamenalo jediné – důchody budou klesat. Průměrný důchod nyní přesahuje 10 tisíc korun, v roce 2030 to ale bude jen 7 tisíc korun, varoval generální ředitel Generali penzijního fondu Marcel Homolka.
