Madrid - Španělská krize tvrdě dopadla i na jedno z nejtradičnějších odvětví tamního hospodářství – na výrobu olivového oleje. Nízké výkupní ceny a propad ve spotřebě nutí výrobce hledat alternativní způsoby, jak si přivydělat. S průkopnickým plánem přišla malá výrobna na jihu země a založila takzvanou olejovou turistiku. Natáčel zpravodaj ČT Petr Zavadil.
Pro Josého, Manuela i jejich otce je to životní styl. Olivy pěstují, vyrábějí z nich olej a používají ho snad na všechno. Každý z nich ho se svou rodinou spotřebuje kolem 70 litrů ročně. Podle chuti a vůně dokážou rozlišit ročník i stupeň zralosti použitých oliv. S vinaři si při ochutnávce nezadají.
„Nejradši používáme čiré skleničky jako u vína, abychom si mohli užít hutnost a barvu oleje,“ říká Manuel. Podnik starý celé století odkoupil, když přišel o práci. A dařilo se mu, spolu se syny ho zmodernizoval.
Jenže lisovna a stroje teď stojí. Je po sklizni a olej čeká na kupce. V posledních letech byly právě tyhle dlouhé měsíce plné obav. „V posledních dvou letech na nás krize udeřila tvrdě, hlavně kvůli propadu ve spotřebě olivového oleje mezi obyčejnými lidmi,“ stěžuje si José.
José s Manuelem proto přišli s nápadem přilákat kupce přímo do továrny. Turistům předvádějí, s jakou láskou svůj vysoce kvalitní olej připravují a kolik je za tím práce. Ta samozřejmě začíná na nedozírných lánech olivových hájů.
Přesto by se Jiménezovi bez turistů neuživili. Jejich návštěvy už dnes tvoří třetinu jejich příjmů a poměr rok od roku roste. Další výrobci se postupně přidávají. Některé jejich stromy jsou staré stovky let. A byla by podle nich škoda, kdyby je místo věku měla ohnout nějaká krize.
