Pro 1350 lidí na Ostravsku je pátek 31. března jedním z těch dní, které si budou dlouho pamatovat. Pro mnohé z nich končí uzavřením Dolu Paskov jedna životní etapa. A řada z nich se na život po těžbě už začala připravovat – například v rekvalifikačním kurzu. Přejít na zbývající doly, které má OKD zatím v plánu dál provozovat, jim totiž připadá hodně nejisté.
Jejich životy s Dolem Paskov nekončí. Horníci mají nejčastěji zájem o pozice řidičů či svářečů
Například Martin Tomeček pracoval v Dole Paskov jako zámečník sedm let. K pátku skončil. „Říká se, že by se po sedmi letech mělo změnit zaměstnání, takže to vyšlo tak akorát,“ říká. Novou práci zatím nemá. Věří ale, že se jako řidič vysokozdvižného vozíku uživí a s místem nebude mít problém.
„Nějaký papír navíc se vždycky hodí. Teď teprve začnu posílat životopisy a shánět práci, chtěl jsem to mít nejdříve hotové,“ řekl k rekvalifikaci.
Manažerka vzdělávání společnosti Rekval Petra Seifertová výkon jeho i dalších horníků ocenila. „Jsou to všechno technické profese a pokud zvládnou práci v dole, tak vysokozdvižný vozík není problém – pánové jezdili super,“ řekla. Kdo chce, ten si myslím, že se uplatní, kdo ne – bude mít problém, dodala.
Kde najít novou práci
Nejčastěji je zájem o pozice řidičů, svářečů nebo obsluhy vysokozdvižných vozíků. Najdou se však i tací, kteří chtějí zkusit programování či práci ve zdravotnictví.
„Slovo rekvalifikace mám rád, ale musím vědět, na co se rekvalifikovat. Musím vědět, že člověk po rekvalifikaci někam půjde, že nastoupí do zaměstnání, protože jinak ty rekvalifikace k ničemu nejsou,“ řekl tomu v pořadu Devadesátka ČT24 předseda výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Jaroslav Zavadil (nestr. za ČSSD).
Zatím máme za sebou první rekvalifikační kurz, týkal se obsluhy elektrovozíků a motovozíků, řekl jednatel rekvalifikační agentury DTO CZ Alan Vápeníček. V dubnu by měly proběhnout další dva a v květnu další dva. Podle Vápeníčka se nyní – po poslední směně v Dole Paskov – jednání o rekvalifikaci zintenzivnila.
„Jestliže někdo pracuje mnoho let přímo na rubání a je v přímé expozici, tak má určité návyky, určité zyklosti. To je bez pochyby, “ řekl Vápeníček k otázce na ochotu horníků se přeučit. Zdůraznil však, že je kolem toho možná více předsudků, než je skutečná realita.
Připojil i svůj zážitek. „Byl jsem u závěrečných zkoušek, kde museli prokázat jemnou mechaniku. Musím říci, že jim to šlo, a byli to chlapi, kteří fárali desítky let. Zvládli to“.
Zmínil však také to, že situaci horníků neulehčuje skutečnost, že zaměstnavatelé často hledají lidi s praxí. Dalším problémem je také zdravotní znevýhodnění některých horníků.