Tokio – Japonský parlament bude posuzovat zákon, který by měl lidi pracující v Japonsku donutit vybrat si celou svou zákonnou dovolenou. Vláda tak chce změnit pracovní návyky Japonců, kteří jsou známí pro svůj workholismus a dovolené si dopřávají jen málo. Obávají se totiž, že by byli považováni za slabochy.
Japonci mají nárok na 20 dní placené dovolené ročně. Z toho si ale vyberou sotva polovinu, v průměru si jeden pracovník dopřeje ročně devět dní odpočinku. A to většinou kvůli nemoci, přestože zákon v Japonsku garantuje nárok na nemocenskou ve výši dvou třetin mzdy.
Výjimkou není ani šestatřicetiletá Eriko Sekigučiová, která má vysokoškolský diplom a dobře placenou práci. Ve svém věku by mohla třeba založit rodinu, věnovat se koníčkům nebo cestovat. Na osobní život jí ale nezbývá v podstatě žádný čas. Často tráví v práci až 14 hodin denně. V kanceláři bývá od brzkého rána a s klienty se setkává i po práci. Loni si z 20 dnů placené dovolené vybrala pouze osm (z toho šest, protože byla nemocná).
„Nikdo jiný si dovolenou nevybírá,“ říká Sekigučiová. Je tak zaneprázdněná, že i její rozhovor pro agenturu AP musel být několikrát odložen, než se jí podařilo uvolnit se z kanceláře.
Vláda to však hodlá změnit. Během současného zasedání parlamentu, které začalo na konci ledna, budou poslanci projednávat zákon, který lidi v podstatě donutí vybrat si dovolenou. Na rozdíl od minulosti by za to totiž měl nést odpovědnost zaměstnavatel.
Japonsko studuje návrh tohoto zákona už několik let. Velkým impulsem pro změnu byl rok 2012, kdy se ukázalo, že náklady na zdraví, sociální náklady a náklady na produktivitu jsou kvůli extrémní pracovní morálce příliš vysoké.
Co k tomu vede? Japonská kultura si velmi cení pracovitosti a harmonie ve vztazích. Mnoho lidí se tak obává nelibosti spolupracovníků, pokud by si vzali dovolenou. Kromě toho panuje názor, že celou dovolenou si vybírají jen slaboši. Oborníci nyní doufají, že nový zákon přinese změnu. Uznávají nicméně, že kořeny tohoto problému leží velmi hluboko.
Že si její workoholismus vybere svou daň, se obává i Sekigučiová. Například nemá možnost si najít partnera a vdát se, pokud se dotyčný neobjeví v její kanceláři. Byla by proto ráda, aby firmy jednoduše zastavily provoz a umožnily zaměstnancům vzít si volno bez výčitek.
S workoholismem souvisí také neochota japonských párů vychovávat děti. To způsobilo, že porodnost v zemi prudce klesla, což třetí největší ekonomiku světa výrazně podkopává. Nový zákon má proto umožnit rovněž flexibilní pracovní dobu a povzbudit rodiče, aby trávili se svými dětmi více času třeba v letních měsících, kdy jsou zavřené školy.
Termín „upracovat se k smrti“ je v zemi vycházejícího slunce dokonce tak běžný, že pro něj vzniklo i speciální slovo „karoši“. Vláda odhaduje, že ročně dojde ke 200 karoši, které se projeví jako infarkt nebo krvácení do mozku po dlouhém pracovním výkonu. Kabinet si však uvědomuje, že mnoho případů psychických depresí a sebevražd z přepracování se mezi oficiální statistiky „karoši“ nezapočítává.
Podle údajů vypracovaných japonskou vládou zhruba 22 procent Japonců pracuje více než 49 hodin týdně. Pro srovnání, ve Spojených státech je to 16 procent zaměstnanců, ve Francii a Německu 11 procent. Většími workoholiky se zdají být už jen obyvatelé Jižní Koreje, kde více než 49 hodin týdně pracuje 35 procent lidí.
