Praha - „Satrapovy uzeniny, to byl pojem,“ říkají pamětníci. A to i přes to, že masnou výrobu s touto kdysi slavnou značkou ukončili komunisté krátce po válce. Šunky, párky, trvanlivé salámy i konzervy z továren, které založili František Satrapa a jeho syn Jan na Vysočině, se prodávali po celé habsburské monarchii, byly prvorepublikovou pochoutkou a mnohé se, byť pod jinou značkou, vyrábějí dodnes.
Zakladatel velkouzenářské výroby ve Studené František Satrapa se narodil 29. srpna 1849 v nedaleké vísce Světlá. Vyučil se řezníkem v Nové Bystřici, jako tovaryš pracoval ve Slavonicích, Schremsu i ve Vídni. V roce 1875 si ve Studené pronajal obecní hostinec a zřídil v něm řeznický krám. Zanedlouho se již zmohl na koupi domu na náměstí. Jeho masné výrobky se stávaly stále žádanějšími i mimo okolí Studené, šunky dodával i do Vídně. Ambice Františka Satrapy však sahaly dále, než být úspěšným živnostníkem. Svědčí o tom i jeho účast na výstavách, odkud si přivezl řadu ocenění včetně zlaté medaile, záslužných křížů a diplomů z Vídně, Paříže a Říma.
Po dvaceti letech již měl tolik zakázek, že musel otevřít pobočku v nedalekém Popelíně. I to bylo záhy málo, a tak v roce 1904 rozšířil dílnu ve Studené a vybavil ji stroji poháněnými motory. Tímto změnil původní živnost v tovární velkovýrobu, první v této části monarchie. To se již na řízení firmy podílel jeho syn Jan, kterému společnost v roce 1907 předal. Ještě než František Satrapa 26. června 1920 zemřel, dočkal se prudkého rozmachu synem vedené firmy, ale i balancování na pokraji krachu a znovunabyté slávy.
Jeho syn firmu ještě rozšířil a zažádal o statut c. a k. dvorního dodavatele, který vzhledem ke kvalitě výrobků získal. Prestižní titul přinesl i zakázku na dodávky pro císařskou armádu. Armádní konzervy vyráběla továrna již s novým názvem: „Jan Satrapa, velkouzenářství a výroba šunek ve Studené“. První světová válka přinesla další velké zakázky, ale i hrozbu krachu. V roce 1915 byla firma nařčena z používání nekvalitních surovin a celá produkce byla zapečetěna a výroba zastavena. Později se sice prokázala nepravdivost těchto tvrzení, nicméně roční výpadek produkce stál firmu málem existenci.
Jan Satrapa se proto spojil s telčským podnikatelem Richardem Spitzerem. Továrnu ve Studené obnovili a rozšířili a později přikoupili bývalý mlýn v Kostelci u Jihlavy, kam přenesli část výroby. Další prudký rozvoj učinil z Jana Satrapy jednoho z největších výrobců masného zboží v Československu. Kromě Studené a Kostelce stál u zrodu dalších dvou velkých provozů, a to v Hodicích a v Krahulčí. K podniku patřila například i výrobna plechovek v Rozkoši u Strmilova, pozdější Strojobal.
Společnost přes řadu peripetií a majetkových změn úspěšně překonala hospodářskou krizi i druhou světovou válku, kdy ovšem musela dodávat pro německou armádu. Po válce, v roce 1947, firmu zaměstnávající přes 600 lidí převzal vnuk zakladatele Jan Satrapa mladší, který ji však řídil pouze do znárodnění v roce 1948. Jan Satrapa zemřel 17. dubna téhož roku.
