Londýn/Praha – Eurozóna balancuje nad propastí. Podle některých ekonomů je totiž historicky nejblíže svému rozpadu. První problémy by měly přijít už na začátku příštího roku. Odborníci pracují se dvěma variantami – buď z eurozóny dobrovolně odejde Německo, které už nebude ochotné zachraňovat slabší členy, nebo ji budou muset nedobrovolně opustit ty nejchudší země jako Řecko či Portugalsko.
Podle studie s názvem Globální ekonomické vyhlídky Centra pro výzkum hospodářství a obchodu (CEBR) je šance, že se eurozóna vyhne změnám asi 20procentní a počítá s řadou podmínek. Podmínkou je navíc radikální snížení životní úrovně, a to ještě více, než se snížila ve Velké Británii za druhé světové války. Závěry studie tedy zpochybňují, že bude eurozóna schopná přežít.
Unie velké snížení životní úrovně nepřežije
Spoluautor studie Douglas McWilliam:
„V dobách míru se v moderní historii ještě nestalo, aby se životní úroveň snížila v takovém rozsahu, v jakém by to bylo nutné, pokud má euro v nynější podobě přežít. Právě naopak, takový propad (životní úrovně), jaký bude zapotřebí, nastal vždy jen ve válečném období.“
Podmínkou zachování eurozóny v současné podobě je například to, že růst německé ekonomiky dosáhne alespoň tří procent ročně, a to nejméně po dobu čtyř let. Dále bude třeba vytvořit nový záchranný fond. Jeho kapacita by měla stačit na záchranu nejen Španělska, ale také Itálie. Podle autorů studie musí Evropská unie také převzít část kontroly nad hospodářskou politikou slabších členských zemí. Výdaje vlády ve slabších zemích budou muset klesnout o desetinu tamního hrubého domácího produktu a životní úroveň se v průměru propadne o 15 procent.
Splnění všech pěti výše uvedených podmínek však studie prakticky vylučuje. Buď to nebude průchodné politicky, nebo ekonomicky. I proto studie snížila odhad růstu globální ekonomiky na příštích pět let, neboť se domnívá, že problémy eurozóny negativně ovlivní i zbytek světa.
Snižování výdajů se má blížit situaci druhé světové války
„K tomu, aby euro zůstalo zachováno v současné podobě, bude v Irsku, Řecku, Španělsku, Portugalsku a v Itálii nutné snížit výdaje spotřebitelů o 15 procent a více,“ píše se ve studii. Pro srovnání: v Británii se výdaje spotřebitelů za druhé světové války snížily o 14 procent, v Německu o 21 procent a v Japonsku dokonce o 27 procent.
Za problémy v eurozóně podle analytiků stojí odlišné tempo růstu v jednotlivých zemích, odlišná životní úroveň a především existence pouze jedné centrální banky, která určuje měnovou politiku společnou pro všechny členské země. Současná krize kolem státních dluhů už je zřejmě jen vyústěním této nerovnováhy. CEBR však není jedinou institucí, která zpochybňuje existenci eurozóny.
O eurozóně se pochybuje i ve světě
Americký ekonom Nouriel Roubini zhruba před měsícem prohlásil, že Irsko či Portugalsko nakonec budou stejně nuceny eurozónu opustit, přestože zbytek eurozóny už na jejich záchranu vynaložil nemalé finanční prostředky. Podle Roubiniho bude scénář vypadat tak, že uvedené země nejprve vyhlásí bankrot a restrukturalizují dluhy, a teprve pak eurozónu opustí.
Americký ekonom Nouriel Roubini:
„Začali jsme soukromými dluhy, ty jsme zestátnili a udělali z nich dluhy veřejné. Teď se nám do potíží dostaly státy, které zachraňujeme přes jakési superstáty, tedy přes Mezinárodní měnový fond, eurozónu a Evropskou unii. Ale z Marsu ani z Měsíce sem nikdo nepřiletí, aby zachránil MMF nebo eurozónu.“
